Myslím, tedy jsem...  — Bílý rasista René Descartes.

Myslím, tedy jsem... — Bílý rasista René Descartes. Zdroj: foto Profimedia.cz

Česko, krásná země bez starostí a předsudků

Žijeme v krásné bezstarostné zemi. Nejdiskutovanější událostí minulého týdne se totiž stala „černošská“ reklama na mikinu jednoho německého prodejního řetězce. Čeští rasisté protestují!, hlásala česká média, když pár pitomců napsalo na facebookovou stránku obchodu, že „ten černoch v reklamě, to už je nějak moc, ne“? Na sociálních sítích se o této zásadní kauze psalo ještě víc než o tom, že v Česku napadl sníh a bylo pod nulou. A to už je co říci.

Kdyby si člověk měl dělat obrázek o naší zemi z diskusí na sociálních sítích, musel by získat pocit, že kvůli oné reklamě do ulic se zapálenými pochodněmi vyrazila česká odbočka ­Ku-klux-klanu, že radikální Češi začali vypalovat nenáviděný obchod s potravinami a mikinami a že ti méně radikální se jej rozhodli bojkotovat a nepřesvědčí je ani akční nabídka piva za šest korun a šunky za osm. Budou prostě nakupovat v řetězcích s rasově čistými akčními letáky.

Nic takového se samozřejmě nestalo. Celý skandál je jen velkou virtuální bublinou, přifouknutou médii, profesionálními multikulturními aktivisty a tupými xenofoby. Jsem přesvědčen, že řetězec kvůli své reklamě neutrpěl a neutrpí žádným propadem prodeje, spíše naopak.

Nikdo s mozkem v hlavě v něm přece nepřestane nakupovat kvůli tmavému modelovi v reklamě, stačí se rozhlédnout v jakémkoli nákupním centru, prolistovat si časopisy nebo si všimnout reklam v televizi – onen aktuální, takzvaně rasový skandál nebyl vůbec v ničem průlomový ani revoluční. Podobných reklam jsou desítky – na oblečení, hračky, nábytek, potraviny, parfémy. Dokonce máme populární tmavé politiky, moderátory, sportovce, bez předsudků nakupujeme ve vietnamských večerkách.

Míra rasismu a xenofobie není v českém prostředí tak vypjatá, jak by se mohlo zdát podle mediálních diskusí a přestřelek nebo nekonečného počtu neziskovek, které se potíráním rasismu výborně živí. Spíše o naší povaze (smějící se bestie?) svědčí lavina vtipů, kterou onen kvazi-skandál ­vyvolal. Za všechny třeba koláž ­Usaina Bolta sprintujícího s nákupní igelitkou.

Přitom mnohé země, které tradičně považujeme za vyspělejší, než naši, jsou na tom s rasismem daleko hůř. Například Velká Británie. Považte: Svaz studentů na Škole orientálních studií Londýnské univerzity (největší škola v zemi) požádal o vyřazení filozofů Platóna, René Descarta či Immanuela Kanta z učebních osnov jenom proto, že jsou bílí.

„Měli by být zkoumáni pouze v případě potřeby, jejich práce by měly být vyučovány výhradně z kritického hlediska, protože někteří svá díla napsali v koloniál­ním kontextu,“ píše se v prohlášení podepsaném předsedou Správní rady studentského svazu Alím Habibem. No fuj, rasista Platón!

Jak říkám, opravdu žijeme v krásné, bezstarostné zemi bez předsudků.