S koncem kalendářního roku jako by nás chtěli naši imigranti upozornit, že není mnoho času. Není mnoho času na jejich socializaci, integraci, a my se proto musíme vzpamatovat a začít něco dělat s děsivou realitou, již nám migrační vlna přinesla.
Povánoční vystřízlivění ze všeobecné lásky, kterou je tento svátek prosycen: Berlín, šestadvacátého večer, průchod. Skupina sedmi mladíků se vrhá v podchodu na bezdomovce, zbije ho a pokusí se ho zapálit. To je oblíbená zábava mladistvých kriminálníků z ghett, nejen muslimů — vždyť o upalování bezdomovců má písničku i rapper Řezník (a stál kvůli ní před soudem). Policie především díky kamerovým systémům vypátrala útočníky. A pointa: Šest mladých útočníků (mezi patnáctým a jedenadvacátým rokem) pochází ze Sýrie, jeden z Libye a všichni jsou žadateli o azyl.
Tato otřesná příhoda ukazuje, co přemýšlivější jedinci tušili už na začátku migrační vlny: To, že uprchlíci si ze svých válkami a terorem rozvrácených domovin přinesli násilné vzorce chování a že nejsou připraveni s námi sdílet náš mírový a nenásilný — z jejich úhlu pohledu možná maloměšťácký a zápecnický – způsob života. Že soužití tak odlišných kultur, jako je německé velkoměsto, s lidmi ze syrského islámského venkova prostě nebude možné a že se přišedší budou chovat stejně, jak si zvykli z domova, kde zuří občanská válka.
Realita ukazuje, že vánoční příběh s podpáleným bezdomovcem je jen jakousi vánoční třešinkou na dortu. Násilí ze strany imigrantů zaznamenáváme po celé Evropě a lze předpokládat, že čím déle zde neintegrovaní imigranti budou pobývat po nejrůznějších azylových domovech a táborech, tím větší počet z nich poruší naše zákony. Takzvaně z toho čekání na azyl mají nerva, tak je násilí odpovědí na jejich stres.
Řešení je jediné: Co nejrychleji integrovat ty, kteří mají nárok na azyl, integrovat se chtějí, nepáchají trestnou činnost a jsou ochotni přizpůsobit se našemu životu. Vytáhnout je z ubytoven, rozptýlit mezi běžnou populaci a tlačit jim do hlavy němčinu a pravidla chování v demokracii. Ty ostatní, kteří právo na azyl nemají, je potom potřeba vyřešit možná ještě rychleji než ty integrovatelné. Vyřešit urychleným odvozem mimo území EU, do táborů, které by Unie měla okamžitě začít budovat někde v Libyi či jiné africké destinaci. A nechat je, ať je to tam otráví do té míry, že se vrátí domů.
Dál ale tolerovat tu masu neznámých lidí, co loni přišli a z nichž opakovaně vybuchne exploze násilí, už nemůžeme. Rok 2017 přináší zcela zásadní výzvu. V tomto roce musíme založit a rozběhnout tábory pro imigranty někde mimo EU a začít tam hromadně přesídlovat ekonomické imigranty nebo se připravit na další a další pokusy o upálení bezdomovců, zabití či znásilnění.
