Nevím, zda sociální demokraté vědí, co to je „mani khorlo“. Když už si ale stěžovali na návštěvu dalajlamy, tibetsky se tak říká modlitebnímu mlýnku, kterým buddhisté točí a modlitby na papírcích, které jsou uvnitř, letí do světa. Něčím podobným teď točí i premiér Bohuslav Sobotka, jenže jeho socialistické modlitby (chápu, je to protimluv) o modernizaci strany jsou marné. A proto je jedno, jaké ministry vymění.
Pokud z vlády odejdou Svatopluk Němeček (zdravotnictví), či Michaela Marksová (práce a sociální věci), Jan Mládek (obchod a průmysl), nebo Jiří Dienstbier (ministerstvo něčeho, nikdo neví čeho), tak pro ČSSD je to šumafuk. Nic se nezmění a noví ministři toho už ani moc nestihnou, protože kampaň na říjnové volby v roce 2017 do Poslanecké sněmovny v podstatě začala.
Největším problémem sociální demokracie (v tom je ale stejná jako její kolegyně v Německu, Rakousku, ve Francii, ve Španělsku či na Slovensku), je to, že je strašlivě nemoderní. Působí jako poněkud přestárlý sbor někdejších funkcionářů socialistického svazu mládeže. Není v tom dynamika, šmrnc, zapáchá to úředničinou.
O modernizaci ČSSD hovořil už před 10 lety Jiří Paroubek. Co se ale vlastně v Lidovém domě za tu dobu změnilo? Ve skutečnosti nic, protože výměna stráží neznamená výměnu zabetonovaného hradu.
Absurdní je například tvrzení, že mladé lidi straně přitahuje Jiří Dienstbier. Mohli by socialisté tu skupinu „mladých“ představit veřejnosti? Vždyť Dienstbier je pravým opakem toho, čemu se říká moderní politický vůbec. U takového člověka totiž ani nezáleží tolik na věku, ale na „čerstvosti“ myšlenek, na schopnosti reagovat na poptávku voličů, na tom, jak správně vyhodnotit rychle měnící se stav společnosti.
To ČSSD nedokáže a nedělá. Takže výměna několika ministrů nebude znamenat nic. Jen to, že Andrej Babiš o jakémkoli odvolaném řekne, že měl být vyměněný dávno. A bohužel ať to bude kdokoli, bude mít téměř na sto procent pravdu.
Jeden příklad za všechny: Sociální demokracie si dlouho loni neuměla poradit s uprchlickou vlnou. Někdo z jejich řad se přidal k „vítačům“, Sobotka zůstal někde uprostřed, jiný migranty nechtěl. V tom se nikdo nevyznal a nevyzná.
Strana se štěpí i v pohledu na Miloše Zemana, vůbec není rozumět tomu, co chce. Část ČSSD prezidenta miluje, část nesnáší. Milý voliči, vyber si. Jenže on si raději vybere jinde, kde je to jasné.
Problémem ČSSD jsou nekonečná prázdná hesla, která nemohou přitáhnout více příznivců. Někdy je to až směšné. Vytroubíte světu, že chcete ve straně na důležitých postech více žen, ale napětí rychle opadne, protože žádné skvělé ženy prostě socialisté nepředstavili.
Sociální demokraté také doplatili na to, že jsou ve vládě s ANO a lidovci. Andrej Babiš si s nimi dělá, co chce a Pavel Bělobrádek zcela v duchu všech politiků KDU-ČSL uhne tu vlevo, tu vpravo, tu zmizí, tam se zase vynoří.
Proto je úplně jedno, koho Sobotka ze svého týmu odvolá a koho nasadí. ČSSD by pomohlo, kdyby premiér nejdříve odvolal sám sebe. Jenže to se stane až příští rok po prohraných volbách…
