Krajskými a senátními volbami se zlomilo pravidlo, které dosud platilo. Krajské volby vyhrával ten, kdo byl v opozici. Střídání ČSSD a ODS přervala nejen samotná existence hnutí ANO, ale hlavně jeho specifická pozice ve vládě.
Jasně, z vládních stran může být s počtem hlasů mnohem spokojenější ANO a KDU-ČSL než ČSSD. Ale ani tak ČSSD s ODS neprohrála, dokonce ve dvou krajích vyhrála a ve většině ostatních neprohrála tolik, aby tam nemohla mít hejtmana. To není zrovna válec, na který jsme byli zvyklí z doby minulé.
Velkou roli v tom hraje hnutí ANO. Podařilo se mu vytvořit novou většinu. Oslovilo komunisty i podnikatele, socialisty i takzvané pravdoláskaře. Jeho podpora je relativně rovnoměrná na vesnicích i ve městech, na Moravě i v Čechách.
Ale po skoro třech letech vládnutí by se za normálních okolností už tohle všechno více vyprofilovalo. Komunisté a bývalí voliči ODS přece nemohou dlouhodobě volit jednu stranu.
Jenže Andrej Babiš obratně vyklouzl z dělení politiků na vládní a na opoziční. Je opozicí uvnitř vlády, je opozicí vůči všem politikům, vůči politice jako takové. Ztotožňuje se tak s postojem obrovského množství lidí v České republice zleva doprava.
Má perfektní přehled o poptávce voličů a také o tom, že některé věci zastíní i to, co by dřív neprošlo. A tak najednou nevadí, že coby ministr pomáhá zvyšovat dotace do zemědělství, které pak spolkne jeho Agrofert. Najednou nevadí, že na Čapí hnízdo dostal padesátimiliónovou dotaci jen proto, že ho na chvíli vyvedl ze svého vlastnictví. Najednou nevadí, že jako ministr ovlivňuje podmínky pro své podnikání v oblasti pěstování řepky. Najednou nevadí, že před volbami říkal jiné věci než po nich…
Svým charismatem a pečlivě naučeným vystupováním, v němž disciplinovaně míchá dojem inteligentního a zároveň lidového muže, nahrazuje opozici vzešlou z parlamentních voleb. A ta se tomu zatím neumí příliš bránit.
Babiš je ta hlavní opozice.
I když je nejdůležitějším ministrem vlády.
Šikovný pán.
