Komunisté v pohraničí vztyčili sochu oslavující vrahy z Pohraniční stráže. Zpráva z 50. let? Nikoliv, dnešní | Reflex.cz
reklama
nahoru

Komunisté v pohraničí vztyčili sochu oslavující vrahy z Pohraniční stráže. Zpráva z 50. let? Nikoliv, dnešní

Tereza Stonišová26. července 2016 • 14:00
Komunisté v pohraničí vztyčili sochu oslavující vrahy z Pohraniční stráže. Zpráva z 50. let? Nikoliv, dnešní
Znovuvztyčená socha pohraničníka
• foto: 
Twitter

Zdálo by se, že zpráva o návratu sochy komunistického pohraničního strážného na Chebsko patří do Rudého práva 50. let minulého století. Ideálně někam mezi titulní článek o tom, jak k nám Američané přivezli zlého amerického brouka mandelinku, a drobnější sloupek o tom, že únorem 1948 odčinili konečně komunisté křivdu Bílé hory. Takový článek by se jistě vyjímal i za normalizace. Rozum zůstává stát nad tím, že v roce 2016 jsme svědky toho, že komunisté „vrátili sochu pohraničníka tam, kam patří“, když víme, že to byla právě Pohraniční stráž, která střílela ty, kdo se pokusili o útěk z nesvobodného Československa.

reklama

Tu zprávu jsem musela přečíst třikrát, než jsem uvěřila, že mě nešálí zrak. Regionální zpravodajství komunistických Haló novin včera odcitovalo tuto zprávu: „Socha pohraničníka se vrátila tam, kam patří. Socha, jejímž autorem je národní umělec Jan Hána, má pestrý životopis.

Byla instalována v roce 1955 v chebských Městských (dříve Gottwaldových) sadech na místě původního pomníku americkým vojákům, který však byl na přání obyvatel sňat po zahájení korejské války. Po listopadu 1989 Občanské fórum rozhodlo o její likvidaci. Aby se tak nestalo, zasáhl bývalý velitel chebské brigády Pohraniční stráže (PS) plukovník Václav Vitoň a zajistil převoz pískovcové sochy do prostoru brigády. Po zrušení PS byla socha odložena do depozitáře města Chebu a tam přebývala ,na hanbě‘ mezi dalšími sochami, které nový režim odmítal,“ píše se v komunistickém plátku.

Je opravdu pozoruhodné, kam až sahá drzost těch, jejichž motem byly v době jejich vrcholné hrůzovlády represe, nesvoboda a lež. Jen máloco demonstruje totalitní režim Československa, který zde nastolili komunisté s pomocí Moskvy po únoru 1948, tak věrohodně jako právě nemožnost československých občanů vycestovat za hranice. Až panicky hlídaná československá hranice se Spolkovou republikou Německo (v blízkosti Dolního Žandova, kde byla socha znovu vztyčena, probíhá hranice s Německem, dříve demokratickou a svobodnou Spolkovou republikou Německo) s sebou nese nespočet tragických osudů, kdy se odpůrci totalitního režimu marně snažili tyto hranice překonat.

Často pak tito svobodomyslní, režimem znechucení lidé volili cestu ilegálního přechodu hranic (nedovolený přechod hranice byl zakázán zákonem), což jim ale způsobilo smrt rukou právě Pohraniční stráže. Těch pohraničníků, jež tak oslavují včerejší Haló noviny a spolek pohraničníků.

O osudech těch, kdo se pokusili dostat přes hranice během let 1945–1989, vytvořila rozsáhlý projekt Paměť národa, jež zpracovala v několika studiích přesné osudy těch, kdo se pokusili překročit hranici a byli během svého pokusu usmrceni či uvězněni. Stojí také za zmínku, že odchod z republiky znesnadňoval také plot vysokého napětí, jenž uměl uštědřit ránu v rozsahu čtyř až šesti tisíc voltů.

A malá třešnička na dort: Věděli jste, že si komunisté dokonce vytvořili na česko-bavorských hranicích falešnou hranici, do níž cíleně posílali odpůrce režimu nebo prostě jen zámožné Čechoslováky, kteří jim byli proti srsti? Do místa nainstalovali portrét amerického prezidenta Trumana, v domnělé stanici CIC (budoucí CIA) hrál jazz a komunisté v převlecích za americké vojáky nabízeli svým obětem, než je poslali do vězení, americkou whiskey.

Operace probíhala za plného souhlasu nejvyšších komunistických orgánů pod názvem „Akce Kámen“. Samozřejmě v pohraniční vesnici Všeruby, kde byla plně nápomocna komunisty adorovaná Pohraniční stráž.

Kde se bere v komunistech a šíleném spolku pohraničníků tolik nepokryté sprostoty a amnézie? Opravdu by rádi, abychom na hranicích opět stříleli odpůrce režimu? Čím obhajují Haló noviny svou křiklavou větu, že se „socha vrátila tam, kam patří“ — je morální připomínat funkci těch, kdo mařili životy nevinných, jejichž jediné provinění spočívalo v jejich svobodném myšlení?

Závěr může být jediný. Bolševikům, nezreformovatelným komunistům, kteří v České republice i 27 let po pádu komunismu hájí své staré lži, jež opakovali během stalinských čistek, během normalizace a opakují je i po sametové revoluci, nesmí být dána sebemenší šance se vrátit k moci.

„Naším zájmem je obhajoba historické pravdy,“ uvedl pro Haló noviny jeden z podporovatelů pomníku. Nelze se než pousmát. A souhlasit. Protože historická pravda jsou seznamy zavražděných, perzekvovaných a mučených, kteří se pokusili překročit hranici do svobodného světa. Není již třeba dál pokračovat. Nechme mluvit historické prameny. Evidence usmrcených na hranicích mluví za vše (400stránkový seznam usmrcených osob na hranici pro zájemce o historickou pravdu ke stažení zde).





Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama