Odcházejícího britského premiéra Camerona ve funkci nahradila bývalá britská ministryně vnitra Theresa May, která ovšem v současné době čelí nepříjemné aféře v souvislosti s islámskými soudy šaría, jež působí ve Velké Británii.
Podle informace britského deníku The Independent vyzvalo přibližně 200 osobností ke změně panelu vyšetřujícího působení islámských soudů šaría ve Velké Británii. Mezi signatáři výzvy jsou například Gita Sahgal, ředitelka Centra pro sekulární prostor a bývalá šéfka genderové jednotky Amnesty International, dramatička Julia Pascal, v Íránu narozená bojovnice za ženská práva Maryam Namazie, profesorka Curyšské univerzity Elham Manea, Nasreen Rehman spoluzakladatelka a předsedkyně organizace Britští muslimové pro sekulární demokracii, a také například Rayhana Sultan mluvčí lidskoprávní organizace Rada ex-muslimů Británie.
Signatářům se nelíbí, že komisi osobností, které mají kontrolovat fungování islámských soudů ve Velké Británii, tvoří i muslimští duchovní. Podle signatářů je tím ohrožena nezávislost a objektivnost komise v neprospěch žen. Signatáři tvrdí, že úzkoprofilová komise se spíše zaměřuje na nalezení soudů, které nesoudí přesně podle šaríe, než na zpochybnění samotné existence takovýchto soudů.
Signatáři tvrdí, že existenci islámských soudů ve Velké Británii by měli hodnotit spíše soudci a odborníci než muslimští teologové. Maryam Namazie se v rozhovoru pro The Independent vyslovila, že základem soudního řízení by měla být rovnost před zákonem a ne náboženské názory. „Vyzýváme k nestrannému vyšetřování, které bude vedené soudci a bude se zaměřovat ne na teologické otázky, ale především na lidská práva.“ uvedla Namazie.
Podle islámského práva šaría je žena v mnoha oblastech znevýhodněna vůči muži, například v otázce dědictví, opatrovnictví či rozvodu. Podle konceptu islámských soudů ve Velké Británii, nazývaných spíše komisemi, které doposud fungují legálně podle britských zákonů, není islámský soud nadřazen britskému soudu, ale v případě souhlasu obou stran má právo vydávat rozsudky na základě islámského práva, byť v rozporu s právem Velké Britanie. Tyto rozsudky jsou v mnoha ohledech v rozporu s principy rovnosti mužů a žen. Třebaže nemá islámský soud ve Velké Británii právo donucovací vůči účastníkům řízení, mnozí lidskoprávní aktivisté si stěžují, že ženy jsou svými rodinami a muslimským okolím psychicky nuceny k přijetí pro ně nevýhodného rozsudku, byť s ním vnitřně nesouhlasí.
Komise k prošetření působení islámských soudů ve Velké Británii byla založena v květnu v rámci strategie boje proti extremismu a radikalizaci muslimů ve Velké Británii. Členy komise jsou například Mona Siddiqui, profesorka islámských studií na Edinburské univerzitě, specialistka na rodinné právo Anne-Marie Hutchinson, právní zástupce Sam Momtaz, či bývalý soudce vrchního soudu Sir Mark Hedley.
Britské ministerstvo vnitra zveřejnilo tiskovou zprávu, v níž říká, že komise bude prošetřovat zneužívání islámských soudů. Cílem je prošetřit podezření, že některé islámské soudy legalizují nucená manželství a schvalují rozvody, které jsou nespravedlivé dle učení islámu.
Jedna z žen, které prošly soudními řízeními před britskými islámskými soudy, popsala svůj tragický osud. Paní Hameeda (její pravé jméno je na její žádost utajováno) britskému deníku The Independent popsala, jak po nátlaku svých synů šla po smrti manžela ne k britskému, ale k islámskému soudu, kde muslimský duchovní rozhodl, že má prodat dům, ve kterém s manželem žila, a takto získané peníze má rozdělit mezi své děti, kdy synům islámský soudce přiřkl větší podíly než dcerám. Paní Hameeda je nyní vystavena psychickému nátlaku ze strany svých mužských příbuzných, aby se „dobrovolně“ podřídila rozsudku islámského soudu. V rozhovoru pro The Independent vyzvala, aby se proti islámským soudům zakročilo. „Nemám pocit bezpečí. Jsem tak ze všeho unavená. Prosím, pomozte ženám, jako jsem já a zastavte (islámské) soudce, kteří ničí naše životy.“ řekla Hameeda.
Obavy lidskoprávních aktivistů podpořila i profesorka Elham Manea z Curyšské univerzity ve Švýcarsku, která letos vydala knihu Women and Sharia Law: The Impact of Legal Pluralism in the UK (Ženy a právo šaría: vliv právního pluralismu ve Spojeném království), ve které popisuje, jak některé islámské soudy ve Velké Británii schvalují bití v manželství nebo ignorují informace o tom, že se manžel dopustil znásilnění manželky. Závěrem jejího zhruba čtyřletého zkoumání britských islámských soudů je, že právo šaría je využíváno k „legitimizaci systematické diskriminace proti ženám a dětem“.
Podobně se vyjádřil i Savin Bapir-Tardy, právník organizace bojující za práva kurdských a íránských žen, který prohlásil: „Šaríatské soudy využívají sílu víry žen, aby nad nimi získaly psychologickou kontrolu skrze vinu. Tato vina je poté zneužívána k tomu, aby se každá žena, která zpochybní náboženského soudce, cítila být pachatelkou zodpovědnou za pošlapání dobrého jména rodiny.“ Jak Tardy dodává, některé ženy jsou natolik zmanipulované, že nechtějí ani slyšet o pouhém faktu, že mají nějaká práva, která by byla v rozporu s právem šaría.
