Přejme si, aby Británie v EU zůstala. Berlín nebo Moskva není pro Česko dobrou volbou | Reflex.cz
reklama
nahoru

Přejme si, aby Británie v EU zůstala. Berlín nebo Moskva není pro Česko dobrou volbou

Alexandr Vondra22. června 2016 • 14:00
Přejme si, aby Británie v EU zůstala. Berlín nebo Moskva není pro Česko dobrou volbou
Vražda labouristické poslankyně Jo Coxové, zastánkyně setrvání Británie v EU a matky dvou dětí, zamávala i tak vypjatou předreferendovou kampaní
• foto: 
Profimedia.cz

Ve čtvrtek 23. června se Britové v referendu rozhodnou, zda zůstanou v EU, nebo z ní odejdou. Pisatel těchto vět nemůže vědět, jak referendum dopadne, vše se za pár hodin dozvíme. Předvídat výsledek je ale v tuto chvíli těžké.

reklama

Průzkumy ukazovaly, že tábory pro vystoupení (Brexit) i pro setrvání (Bremain) byly velmi vyrovnané. Velice těsný bude pravděpodobně i výsledek.

Kampaň v Británii byla hlučná a ostrá, plná emocí. V jejím závěru stála i život jednu mladou poslankyni, kterou na ulici zastřelil frustrovaný muž. Příznivci setrvání v EU vsadili spíš na strašení z dopadů v případě exitu než na zdůrazňování výhod plynoucích z členství – i to o dnešní atmosféře nejen v Británii mnohé vypovídá. Pokud nás něco drží pohromadě, je to spíš strach z neznámého než vůle něco dělat společně.

Rozvod by zvládli, ale…

Odborné instituce se předháněly v analýzách dopadů britského odchodu z EU. Studie London School of Economics, oxfordské univerzity a PriceWaterhouse, které všechny upřednostňují budoucnost v EU, odhadly propad britské ekonomiky ve výši jednoho procenta HDP v případě, že by se Londýnu podařilo s Bruselem dohodnout podobný model kooperace, jaký dnes mají Norsko nebo Švýcarsko, nebo až čtyř procent HDP, pokud by se ekonomické vztahy řídily jen pravidly Světové obchodní organizace (WTO). Premiér David Cameron varoval, že Brexit povede k oslabení libry a zdražování doma i úpadku vlivu země venku.

Naopak druhá polovina britských konzervativců v čele s Borisem Johnsonem si od Brexitu slibuje osvobození od bruselských regulací a konec plateb do rozpo­čtu EU (činí asi 0,5 procenta HDP). Vyjadřovaly se i známé osobnosti, zatímco Paul McCartney si i během nedávného koncertu v Praze nechal názor pro sebe.

Z jejich pohledu je chápu. Věřím také, že praktičtí Angličané by svůj rozvod s EU zvládli. Padl by premiér, ale konzervativci by se nakonec sjednotili na straně „nezávislé“ Británie. EU čelí chronické hospodářské stagnaci, z níž není kvůli špatné konstrukci eurozóny jasné východisko. Už tři roky je britský obchod se zeměmi mimo Evropu větší než s EU. Londýnská City byla finančním centrem dávno před vznikem EU a svou pozici si udrží i bez ní. Bude dál sloužit jako finanční hub mezi USA, EU, Ruskem, Čínou, Indií a Japonskem.

Je-li dnes podíl Británie na globálním HDP jen asi čtyři procenta, činí podíl City na světových mimoburzovních derivátových obchodech 46 procent a její podíl na obratu světového devizového trhu dosahuje 37 procent. City nepotřebuje evropskou měnovou unii. Bude dál těžit z komparativních výhod díky angličtině, právnímu systému, menší regulaci, otevřenosti a vyvinuté infrastruktuře. Globalizace je pro City důležitější než Brusel nebo Evropská centrální banka ve Frankfurtu.

Bez následků? Ne.

Bez následků se ale Brexit neobejde. Velká Británie by jako země přestala být „velkou“. Oživilo by se napětí mezi Irskem a Ulsterem. Skotové by usilovali o nové referendum o nezávislosti, zřejmě by se pokusili Skotsko dovést zpět do EU. Ve Skotsku se nachází klíčová ponorková základna s hlavní britskou schopností nukleárního odstrašení. Pokud pacifističtí Skotové prosadí její uzavření, je otázka, zda by si menší Anglie mohla dovolit náhradu. Takto oslabená „Anglie“ by zřejmě přestala hrát klíčovou roli atlantického svorníku mezi USA a kontinentální Evropou. Angličané by se mohli rozhodnout hrát roli jakéhosi globálního finančního „Švýcarska“. Američané, kteří kdysi stáli u zrodu evropské integrace víc než Evropané (Marshallův plán podmiňoval pomoc vzájemnou spoluprací evropských zemí), by nad EU začali lámat hůl. Budoucnost NATO – už nyní oslabovaná otázkou nad dalším směřováním Turecka – by se otřásala v základech.

A právě tady začíná náš – český i evropský – problém. Odchod bohaté Británie by vedl k evropskému zemětřesení. Lidé v bohatších severských zemích, jako je Švédsko, Dánsko nebo Nizozemsko, si začnou klást otázku, do jaké míry je pro ně výhodné zůstat v EU. Chudší jižní část Evropy, která je závislá na finančních transferech, se dostane do čisté sféry německého vlivu. Poroste frustrace ve Francii, neboť tandem Berlína s Paříží už dávno nešlape stejným tempem a silou. Do pozice kontinentálního hegemona se dostane Německo. Existenciální otázky by si logicky kladly země v jeho blízkosti, jako je Polsko nebo Česko.

V  sendviči

Británie hraje v evropských věcech trojí zásadní roli. Za prvé strategicky balancuje pokušení jiných stát se v Evropě hegemonem. Za druhé svou anglosasky pojatou ekonomikou střeží liberální poměry na kontinentě. A za třetí kulturně drží angličtinu jako hlavní dorozumívací jazyk.

Pro Česko, jež leží ve středoevropském sendviči mezi Německem a Ruskem, je exportním zaměřením závislé při tvorbě národního bohatství na otevřenosti trhu v Evropě a svou velikostí nemůže mít ambici určovat komunikační trendy, je uchování britské balancující role v EU v jeho životním zájmu. Pokud Britové dospějí k názoru, že EU pro ně nemá význam, budeme se logicky ptát, jaký smysl má pro nás. Proto se modlím, aby Británie v EU zůstala. Volba, zda Berlín, nebo Moskva, není volbou, na niž je naše země připravena.

 

Přečtěte si i protinázor Benjamina Kurase >>>





Diskuse ke článku

 

reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama