Události, komentáře úterního večera mi málem způsobily trhlinu v bránici. Odvysílali tu nejbombovější zprávu o uprchlické krizi, kterou jsem kdy slyšel. Zprávu, jež totálně bourá jeden hloupý kulturní stereotyp.
Jako člověka, který nachází útočiště v Buddhovi už třicet let a strávil pár měsíců v tibetských klášterech, mne hodně baví české představy o „tibetském“ buddhismu — lamaismu. Proto jsem odjakživa vnímal se značným pobavením, jak zdejší sluníčkáři promítají do lamaismu své esotericky idealistické představy.
Třeba o bezpodmínečné mírumilovnosti buddhistů — ve skutečnosti spolu samozřejmě v historii Tibetu kláštery různých škol opakovaně bojovaly, v Tibetu v roce 1959 třetinu obyvatel tvořili otroci a třetinu nevolníci (a otroky držely i kláštery) a původní tibetské náboženství bon, jež se do lamaismu hodně promítlo, používalo i lidské oběti. Kdykoliv zaslechnu nějaké kydy o jemné tibetské esoterice, vždycky si vzpomenu, jak jsme v chrámu při hlavním svátku roku s mnichy, s nimiž jsem se chodíval modlit, rituálně před sochou Buddhy chlastali rýžovou kořalku z číše vyrobené z lidské lebky, lebky otroka.
Český sluníčkář má však zažitý kulturní stereotyp: dalajlama, energii vyzařující kamínky, batikovaná sukně, Klinika, domácí porody, větrné elektrárny, uprchlíci a biopotraviny jsou DOBRÉ a patří k sobě. Když je někdo biožrout, je jistě i zastáncem svobody Tibetu a přijímání uprchlíků.
Včera německý tisk — ze kterého čerpala ČT — rozbouřil Německo, jako kdyby hlavní vegan sežral nemluvně za syrova. Úterní Frankfurter Allgemeine přinesl rozhovor s dalajlamou. Který žije v Indii, protože je uprchlíkem z Čínou okupovaného Tibetu. Na téma migrační vlny do Evropy prohlásil: „Omezení počtu migrantů je legitimní. Německo se nemůže stát arabskou zemí, Německo je Německo.“ Takže, milí sluníčkáři, jak z toho?
Nejjednodušší bude seškrábat z aut ty samolepky tibetských vlajek, z okna sundat mandalu, prohlásit dalajlamu za normálního reakčního pánbíčkáře, který je jako každý flanďák xenofob a fašista, a do svého sociálního stereotypu na místo ikonické postavy symbolizující DOBRO, již dosud zastával dalajlama, dosadit Jiřího Dienstbiera.
