Český lékař Rogozov varoval před islamizací Velké Británie, kvůli tomu zatím nemůže operovat (ilustrační foto).

Český lékař Rogozov varoval před islamizací Velké Británie, kvůli tomu zatím nemůže operovat (ilustrační foto). Zdroj: Pixabay.com

Český lékař je ve Velké Británii v klatbě, varoval před islamizací ostrovní země

Český lékař Vladislav Rogozov pracuje ve fakultní nemocnici v anglickém Sheffieldu přes deset let. Tedy přesněji řečeno zatím pracuje, neboť jeho zdejší kariéra může brzy skončit. Nedávno totiž varoval před islamizací Velké Británie a teď sheffieldská nemocnice zkoumá, jestli náhodou nezaměstnává pravicového extremistu.

 

Celou aféru rozpoutal rozhovor pro server Parlamentnílisty.cz z ledna letošního roku, v němž Rogozov popisoval probíhající islamizaci Velké Británie a poukazoval na případy střetu kultur, které se snažili místní policisté, politici či sociální pracovníci ututlat. Krátce na to ředitelství nemocnice obdrželo z České republiky „upozornění“ na příslušný rozhovor, ale i na Rogozovovy blogy, ve kterých lékař prezentuje své myšlenky a názory. Prý extremistické a rasistické. Reakce nemocnice byla bleskurychlá, zahájila vyšetřování a do té doby do ní lékař nemůže bez zvláštního povolení ani vstoupit, byť formálně vyhozen není.

Celému případu se proto následně dostalo velké pozornosti českých i britských médií. Ta ostrovní psala především o tom, jak Rogozov, jinak do roku 2005 působící na Klinice anesteziologie a resuscitace kardiocentra pražského IKEMu, nedovolil své lékařské kolegyni operovat pacienta s muslimským šátkem na hlavě.

V půlce května Rogozov poskytl webu Parlamentnílisty.cz další rozhovor, ve kterém popsal, co následovalo po „provalení“ jeho názorů a poukázal na konkrétní osobu z České republiky (Rogozov jmenoval „pana Čulíka“, podle médií se má jednat o vydavatele Britských listů Jana Čulíka), která na něj upozornila vedení sheffieldské nemocnice, ale i ostrovní média. Zároveň uvedl, že mu byla doporučena policejní ochrana a vyšetřování stále probíhá, proto řadu věcí nechce a ani nemůže komentovat.

Když se oprostíme od konkrétních reálií, můžeme na tento příběh nahlížet hned z několika pohledů. Začněme tím medicínským. Jsou-li v nemocnicích a obzvlášť na operačních sálech předepsaná nějaká pravidla, je nezbytné je za každou cenu dodržovat a měla by platit beze zbytku pro všechny. To znamená nosit předepsaný sterilní oděv a ochranné pomůcky. Protože zde nejde o nic menšího než o zdraví a život, ale ne lékaře, nýbrž operovaného pacienta. Tedy osoby, která již v hluboké anestezii leží odevzdaně na lehátku a „doufá“, že se operace podaří, nenastanou komplikace a ona se z narkózy probudí. Proto jakékoliv debaty zpochybňující dané předpisy nebo vynucující si jiný než standardní operační oděv by neměly být ani brány v potaz. Je to v podstatě totéž, jako kdyby u benzinové pumpy pracoval náruživý kuřák, který vykouří denně šedesátku a musí si zapálit každou čtvrthodinu. Co když ale odbije čas na další cigaretu a jako na potvoru u pumpy zastaví řidič (například tělesně postižený), který po čerpadláři bude žádat, aby mu načerpal benzin? Zapálí si i přesto s tím, že dá ruku s cigaretou za záda, aby ji měl co nejdál od stojanu a čerpací pistole a při potahování se ještě otočí?

Druhý náhled je neméně alarmující. Jaké názory jsou v dnešní době ještě v pořádku a jaké už musí jejich nositel v sobě autocenzurovat, aby ho kvůli tomu nepopotahovali v práci anebo ho z ní v krajním případě nevyhodili? Máme tu snad (ještě nějakou) svobodu projevu, a pokud člověk svými názory, postoji, ale i rozhovory či blogy neporušuje zákon, může si říkat, co chce. Že se takové názory někomu nelíbí a nesouhlasí s nimi, je věc druhá. Ale to je demokracie a je jen s podivem, že ve Velké Británii – tedy v kolébce její novodobé verze – může taková věc dojít tak daleko. A za pováženou stojí i fakt, že celou záležitost de facto odstartovalo udání z českých luhů a hájů.

To, že ve Velké Británii a dalších zemích jsou tradiční evropské hodnoty a zvyky vystaveny velkému tlaku a „požadavkům“ proměňující se skladby obyvatel, je skutečnost. Pokud se toho někdo obává a upozorňuje na to, jsou jeho obavy a postoje alespoň hodné pozornosti a zamyšlení. Názory takového člověka by měly být prozkoumány a případně i podrobeny kritice. Ale že kvůli nim, aniž byla soudně potvrzena jejich závažnost a trestnost, nemůže člověk vykonávat své povolání, je na pováženou. Rogozovův případ ještě není u konce, ale o dnešní době už vypovídá víc než dost.