Bylo shození atomové bomby na japonská města ospravedlnitelné? | Reflex.cz
nahoru

Bylo shození atomové bomby na japonská města ospravedlnitelné?

Jan Jandourek28. května 2016 • 18:00
Bylo shození atomové bomby na japonská města ospravedlnitelné?
Posádka letounu Enola Gay, která svrhla pumu
• foto: 
ČTK

Americký prezident Obama navštívil v pátek Hirošimu. Ani při této příležitosti se neomluvil za to, že Američané město v roce 1945 zasáhli atomovou bombou. Neudělal to, ačkoliv žijeme v jakési kultuře omlouvání, kde se projevuje lítost za kdejaké činy v minulosti, byť se staly třeba ve středověku.

Nabízí se otázka, proč to Obama neudělal. Zřejmě proto, že na tehdejší americkou akci nejsou jednotné názory a ani být nemohou. Stanice BBC se při této příležitosti vrátila k tomu, co se tehdy vlastně stalo a co si o tom vlastně dnes můžeme myslet.

Když bombardér B 29 Enola Gay 6. srpna 1945 shodil bombu, o 45 vteřin později bylo město v jednom okamžiku zničeno a o život přišlo 80 tisíc lidí, mužů, žen a dětí a desítky tisíc lidí bylo zraněných, znetvořených a zasažených zářením. O tři dny později byla další atomová bomba shozena na město Nagasaki a o týden později se Japonsko vzdalo.

Ačkoliv existují názory, že samotné svržení atomových pum ke kapitulaci Japonska nevedlo a zmiňuje se i vyhlášení války Japonsku ze strany SSSR, je to stále ještě převažující historická interpretace.

Otázka zní, jestli bylo správné bombu použít, popřípadě zda tímto způsobem.

První motivací bylo především přimět Japonsko k rychlé kapitulaci. Američtí vojenští činitelé říkali, že se tak ušetří peníze a životy amerických vojáků a také japonských vojáků a japonských civilistů. Soudili, že pokračovat ve válce by během několika týdnů nebo měsíců za použití konvenčního bombardování a americké pozemní invaze mohlo způsobit miliony japonských úmrtí a pochopitelně i ztráty na americké straně by byly tak obrovské.

Druhý důvod zní více psychologicky. Jednalo se o odvetu proti Japoncům. Americký prezident Harry Truman v této souvislosti odůvodnil své rozhodnutí připomenutím japonského útoku na Pearl Harbour a vraždění amerických zajatců Japonci. Několik dní po bombardování napsal, že „když se musíte vypořádat bestií, musíte s ní zacházet jako s bestií“.

Třetím důvodem mohla být demonstrace americké moci. Vývoj bomby stál miliardy dolarů a američtí představitelé potřebovali ospravedlnit náklady na celý tento podnik. Chtěli Japoncům ukázat, že by v pokračující válce museli čelit drtivé síle nové zbraně. Mohlo to být také upozornění pro nastávající rivaly a současné spojence, Sovětský svaz, aby novou mocnou zbraň viděli v akci.

Když vezmeme v úvahu tyto tři motivy, a mohlo jít jakousi kombinaci všech tří v různé míře, zůstává tady stále otázka, jestli to všechno stačilo na ospravedlnění shození pumy.

Už v roce 1945 existovala idea spravedlivé války, která byla pevně zakotvená v mezinárodním právu. Realita byla samozřejmě o dost jiná, jako je tomu za každé války, nicméně tu existovalo měřítko, které bylo možné vztáhnout i na současný konflikt.

V takzvané spravedlivé válce mají být cílem pouze bojovníci. Pokud jde o civilní ztráty, je to nutné zlo, které doprovází vojenské akce a má se minimalizovat na nejnižší možnou míru.

Někdo může samozřejmě namítnout, že k válečnému úsilí přispívají všichni občané, asi tak, jako to dnes někteří palestinští vůdcové používají jako argument ospravedlňující toky na izraelské civilisty. Bývalý americký republikánský president Herbert Hoover, který byl prezidentem v letech 1929 až 1933, se k použití atomové bomby stavěl kriticky. V roce 1951 v otevřeném dopise napsal, že „použití atomové bomby s jeho nevybíravým zabíjením žen a dětí, pobuřuje jeho duši“.

Stále se tedy pohybujeme v úvahách o tom, jak můžeme porovnat smrt konkrétních lidí s možnou smrtí jiných lidí, kteří by zemřeli, kdybychom nějaký válečný podnik neuskutečnili. Neexistuje samozřejmě žádný způsob, jak to ověřit.

Dnes se objevuje celá řada dalších variant, co bylo možné tehdy učinit jinak. Bylo možné bombou odpálit ve větší výšce, takže to byl patrný její hrozivý možný účinek, ale nenapáchala by takové škody. Mohl být vybrán nějaký čistě vojenský cíl, bylo možné se spokojit s jedním bombardováním a neshazovat atomovou bombu na druhé město. Námitky proti tomu znějí, že takováto demonstrace síly ve zmenšeném měřítku by možná japonském uvedení nezpůsobila takový šok útok. Na Nagasaki, původně mělo být cílem město Kokura, kvůli špatnému počasí byl nakonec zvolen náhradní cíl, byla puma svržena, aby bylo jasné, že Američané nemají pouze jednu bombu. Kolik jich vlastně měli, ale není úplně jasné. Někdy se mluví o třetí bombě, která mohla být použita ještě v srpnu a o třech dalších, které mohly být svrženy v následné době. Možná to ale byla jen představa generálů a pumy by nebyly tak brzo připraveny.

Na otázku, zda atomové bombardování více životů zachránilo, než zničilo, nemůžeme odpovědět. Historie se nedá přehrát v paralelních verzích. Jisté je, že obava z jaderné pohromy držela velmoci po desítky let na uzdě a další světová válka díky tomu nepřišla. To bohužel není nic, co by se nemohlo změnit, zvlášť když vidíme, kdo všechno už jaderné zbraně má, nebo o ně usiluje.


Klíčová slova:
hirošimanagasakijaponskoObama


Diskuse ke článku

 

reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější