Pro současnou situaci ve vládní koalici se hodí následující příměr: Jedna část koaličních politiků lítá po sněmovně se sirkami, druhá s kanystrem benzínu – a jen shodou náhod se jejich cesty nepřekřížily. A někdo by dodal: V pozadí sedí Miroslav Kalousek a nahlas se směje, jak se mu v minulých dvou týdnech podařilo tzv. Plíškovým paragrafem rozeštvat vládní strany.
Čtenář může říct, že tady se hraje o něco jiného, vyššího – spravedlivý hněv kvůli zneužívání evropských dotací. Bylo by to hezké. Jen kdyby většina argumentů ve věci Babišova Čapího hnízda nebyla známa už před měsícem, rokem, nebo dokonce sněmovními volbami roku 2013. V čem je situace jiná?
Když o těchto skutečnostech psalo před třemi lety nejdříve Euro a potom Reflex, byl Babiš hlavním reprezentantem toho, co politolog Bohumil Doležal označuje ironickými slovy „velká protikorupční revoluce“. Babiš tehdy bojoval proti tomu, že „všichni kradnú“, a vyjadřoval mínění hlavního mediálního proudu, jenž ho tehdy dokonale pokryl.
Dnes se naopak informace o podivné dotaci do pseudosoukromého Babišova projektu potkala s náladou a poptávkou novinářů. Babiš už není protikorupční bojovník, ale podivný oligarcha, který řadu jejich přátel vyhodil z práce a kritizuje jejich politické oblíbence.
Obdobně by se to dalo napsat o ČSSD a KDU-ČSL, které teprve po dvou a půl letech ve společné vládě se špatně skrývaným překvapením dochází k závěru, že střet zájmů v politice není jenom heslo. Jako by se ve skutečnosti nevymezovaly hranice, kde končí politika a začíná ekonomika nebo mediální byznys. Z událostí poslední dnů až příliš vyčuhuje, že se tady příliš očividně hraje o sesazení Babiše. Proč ne. Co bude ale krok B?
Trochu to připomíná situace z roku 1997, když KDU-ČSL a ODA chtěly hlavně sejmout Klause a pak se uvidí. Neuvidí. Když se dělá revoluce tohoto druhu, je oprávněné se zeptat jejich aktérů na plán B. Příklad: před pěti měsíci proběhla na pražském magistrátu nedokončená revolta proti vedení v čele s Adrianou Krnáčovou. Spojené síly opozice a koalice tehdy odvolaly čtyři z jedenácti radních, čímž znehybnily všechny procesy na magistrátu a pražské politiky uvrhly do pětiměsíčních debat o tom, kdo, s kým, proč a za co. Po pěti měsících je výsledkem velká nula a ještě horší politická atmosféra než ta, kvůli níž se to všechno dělalo.
Co má být výsledkem protibabišovského vystoupení na celostátní úrovni? Plán B prostě neexistuje. Už jenom proto, že prezident Zeman nepůjde „pučistům“ na ruku a jednostranně Babiše z vlády neodvolá a Kalousek nemá dostatek poslanců. Naopak z téhle krize má slušnou šanci vyjít Babiš. Stačí, aby ve středu ve sněmovně odkryl karty, přiznal část viny, označil skutečného nebo domnělého viníka a ten krok (vystoupení z vlády) udělal on sám. Tím by převrstvil dosavadní diskuse o Čapím hnízdě, střetu zájmů a dalších věcech a měl rok a půl na přípravu další volební kampaně. Další dny ukážou, jestli Babiš dospěl do role politika, nebo zůstal zakletý v obchodnické mentalitě.
