Městský soud udělal symbolickou tečku za monstrcausou Growshopy. Tou tečkou bylo osvobození majitelky pražského growshopu nejprve obvodním, a pak městským soudem v Praze. Největší akce protidrogové policie v dějinách končí vcelku trapně.
Policie má několik funkcí, nejen zavírat lidi. Jednou z funkcí policie je i prevence trestné činnosti. Celá causa Growshopy ukázala, že na preventivistické působení policie trestuhodně rezignovala a dala si za cíl zbytečně a uměla buzerovat prodavače květináčů.
Šťáry před dvěma lety proběhla ve více padesáti provozovnách, a nyní se finalizují rozsudky nad posledními obviněnými. Historie causy je jednoduchá: Nejprve, v prosince 2012, padl judikát, podle které je trestné prodávat sortiment zboží „od semínka až po papírky“ - ucelený řetězec produktů vedoucí k výrobě a konzumaci marihuany. Nejstarší a nejznámější pražský growshop, reprezentovaný Michalem Otipkou, se celé jaro 2013 snažil získat od protidrogové policie stanovisko, co se tedy nově prodávat SMÍ. Nedočkal se odpovědi, policie se rozhodla zanedbat svou preventivistickou funkci, a v listopadu pak proběhla republikou vlna razií na prodejny květináčů.
Následně proběhla celá řada soudů. Sám Michal Otipka byl shledán vinným, ale soud upustil od potrestání, což ukazuje na míru společenské nebezpečnosti jeho konání. Dalších 26 pravomocných rozhodnutí už padlo, z toho 24 potvrzuje obžalobu. Ten poslední ale dal v úplnosti za pravdu growshopům, a celou akci zcela zpochybnil. Rozhodoval o growshopu pražského páru, a shledal provozovatelku growshopu i v odvolacím řízení nevinnou. Renata Zoubelová - provozovatelka prodejny - bude žádat od policie omluvu, vrácení zabaveného zboží i náhradu ušlého zisku. Je to taková optimistická tečka za celou causou, i když si dvě desítky lidí od jiných soudů odnesli podmínky. Nyní se tedy podívejme, co akce Growshopy přinesla.
Za prvé: Neodhalila žádný případ jakkoliv závažné kriminality a nijak nepřispěla ke snížení dostupnosti marihuany v ČR. Blokovala kapacitu obrovského množství příslušníků justice - od policisty až po soudce - takže se dva roky věnovali květináčům, a ne potírání obchodu s nebezpečnými drogami. Celá akce tak stála daňové poplatníky obrovské peníze. Bylo zbuzerováno asi padesát prodejců květináčů, ale většina prodejen jen s nepatrně obměněným sortimentem provozuje dál. Jenom ti lidé, kteří nedělali nic špatného, mají kaňku v rejstříku trestů. A další sideefekt akce: Vařiči a prodejci pervitinu, opravdové drogové zlo, neměli dva roky díky zablokování úřadů causou growshopy takovou pozornost úřadů, jakou zasluhují. Nezbyly na ně kapacity.
Přitom celé cause Growshopy mohlo předejít, kdyby si protidrogová policie uvědomila plně svou funkci a plnila i svou preventivistickou roli. Po judikátu stačilo napsat do growshopů úřední dopis, že se nově nesmí celý „ucelený řetězec“ prodávat, a do týdne by zmizel bez jakéhokoliv dalšího úsilí státu z prodejen. Nikdo z growshopářů nestál o problémy, tak by policejní výzvu uposlechli bez váhání všichni. Policie ale zanedbala zásadu, že trestní stíhání je ultima ratio, poslední prostředek, a rovnou rozjela šťáry.
Je to etické pochybení policie, nepochopení role policie v demokratické společnosti, a vnitro by z de facto krachu celé causy měla vyvodit jak personální, tak metodické změny.
