Komentáře

Chodec na přechodu: Absolutní lež o absolutní přednosti

27. ledna 201617:20
Chodec na přechodu: Absolutní lež o absolutní přednosti
Absolutní přednost je mýtus, její vyvracení zase folklór.
• foto: 
Besip

V médiích jsem nesčetněkrát zachytil větu: Chodci si myslí, že na přechodu mají absolutní (!) přednost. Což redaktor, policista či jiný dopravní expert začnou vyvracet s takovou vehemencí, že v divácích-řidičích vyvolají dojem, že chodci nemají na přechodu žádnou přednost.

Nevím, kde v médiích prapůvodní informace o absolutní přednosti (a zdali vůbec někdy) zazněla, ale její „vyvracení“ ji mediálně přebilo alespoň tisícinásobně, až si ji po svém osvojili i někteří bezohlednější řidiči i řidičky.

Rétorický trik s vyvracením „absolutní přednosti“ jsem opakovaně zažil v našich ulicích, kde jej zneužívají mazanější řidiči. Nedávno jsem viděl (řečeno slovníkem realitních makléřů) v širším centru Brna přecházet sedmdesátníka krokem přiměřeným jeho věku (rozhodně senior nepřecházel nikterak obstrukčně ani bezhlavě neskákal pod kola jihomoravských aut) a řidič přibližovadla vyšší střední třídy na něj sice neslušným, ale o to sebevědomějším tónem hlasu zaburácel: „No jo, vy (vynecháno vulgární přídavné jméno) chodci si myslíte, že máte absolutní přednost, že?“ Přičemž zmíněný důchodce jen realizoval své zákonné právo na nerušené a bezpečné přejití vozovky. Žádná absolutní přednost neexistuje, snad by znamenala, že půl hodiny před a po přejití chodce nesmí projet žádné auto.

Instruktor versus žák: Tři souboje nervů z autoškoly
Nevím, zda se výše citovaný trik s vyvracením virtuální absolutní přednosti učí již v autoškolách, ale někdy takový dojem mám. Snad by do správního práva trestního měla být začleněna nová skutková podstata správního deliktu: šíření „absolutní přechodové lži“. Jinak toto „chytráctví“ z hlav řidičů ani redaktorů nezmizí.

Ať se to mnohým řidičům líbí, či nikoliv – zákon o silničním provozu hovoří jasně: řidič (s výjimkou řidiče tramvaje) nesmí ex lege ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce; v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce.

Zákony jsou tu od toho, aby chránily slabší, a to jsou v tomto případě jednoznačně chodci.

Zvláštní kapitolou je situace, když vstoupíte řádně na zelenou na přechod a hned tam blikne červená, takže pokud člověk přes přechod neběží jako Usain Bolt či Matěj Stropnický, větší či menší část přecházení dokončí tzv. na červenou. Opět jsem mnohokrát zažil – ať již na vlastní kůži, či z vyprávění –, že řidiči pak perfidně moralizují: „To se to chodí na červenou, že?“

Připomeňme ale i důležitou zákonnou povinnost chodců: Jakmile vstoupí na přechod pro chodce nebo na vozovku, nesmějí se tam bezdůvodně zastavovat nebo zdržovat. Což pěší také někdy, žel, nedodržují.

Na závěr mi nezbývá než řidičům připomenout starořímské festina lente, tedy spěchej pomalu!

Autor je právník a vysokoškolský pedagog.

Klíčová slova:

Diskuse ke článku


 
reklama
Nejčtenější články
DesktopMobile