Velký bratr tě vidí a stojí to pěkný prachy

Velký bratr tě vidí a stojí to pěkný prachy Zdroj: 1984

Chatující pracující. Namísto populistické šikany nechme úředníky rozumně surfovat na webu!

I neprávnická veřejnost zachytila před pár dny zprávu, že zaměstnavatelé mohou číst soukromá sdělení zaměstnanců posílaná v pracovní době prostřednictvím chatovacího softwaru či internetové pošty. Vyplývá to z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva.

Většina soudců dospěla k závěru, že firma, která četla zaměstnancovy zprávy posílané během pracovní doby, byla v právu. Zaměstnanec podle verdiktu porušil pravidla podniku a zaměstnavatel měl právo zkontrolovat, zda vykonává svou práci.

Soudci nicméně upozornili, že při takovéto politice zaměstnavatele je nezbytné ochránit zaměstnance před svévolným špehováním a jasně definovat, jaké informace a jakým způsobem může zaměstnavatel získávat.

Jako učitel správního práva jsem si všiml, že je stále častějším fenoménem, že si správní úřad objedná externí společnost, jež umí efektivně sledovat, co zaměstnanci úřadu dělají v pracovní době na pracovním počítači. Za toto sledování zaplatí nemalé veřejné peníze. Pak s velkou pompou odhalí, že nějaký úředník hrál v pracovní době karty nebo chatoval s kamarády „na svobodě“.

Výsledky se náležitě mediálně zviditelní. Občané, vidíte, jak tu šetříme, jak proháníme lenochy! Před časem to na ministerstvu financí udělal Andrej Babiš. S nadcházejícími krajskými volbami stoupne opět počet hejtmanů-detektivů odhalujících nepracující regionální úředníky. A lidé to bezesporu ocení – zase nachytali flákače!

Napadlo mě však pár všetečných otázek. Tady jsou:

Za prvé: Co vlastně dělá nadřízený našeho chatujícího pracujícího? Jak to, že neví, co jeho podřízení v pracovní době dělají a jak výkonní jsou? Proč se musí platit nákladná externí firma?

Dále: Pokud zaměstnanec pan Rychlý stihne v pracovní době vyřídit 26 spisů za týden a jeho kolega u Babiše, pan Pomalý, jen 20, a když oba pobírají skoro stejný plat, je spravedlivé „popotahovat“ pana Rychlého, že vedle toho „navíc“ prosurfoval x minut týdně? K čemu je pak externí audit vlastně dobrý, když z veřejné správy vyžene teoreticky aktivnějšího člověka?

Berete plat za celou pracovní dobu, tak budete pracovat minimálně osm a půl hodiny, milí úředníci. To zní logicky. Není však nějaká přiměřená přestávka k relaxaci nutná a zdravá z pohledu psychohygieny? Nikdo nevydrží efektivně pracovat celou pracovní dobu, dokonce ani Miloš Zeman. Až chatující pracující přiměřeně zrelaxuje, může být výkonnější usilovná kolegyně. Rozumné zevlování na internetu nutno tedy spíš přivítat.

Když veřejná správa – z pochopitelných důvodů – nemůže zaměstnancům dopřát masáže nebo arteterapie, mohla by jim jako „bonus“ dovolit občasné svezení na elektronické vlně.

A nakonec: Až se zase dočteme, že nějaký pracovník krajského úřadu strávil hraním karet na počítači pět hodin ze své pracovní doby, ptejme se, proč takové pracovní místo vlastně existuje! Jen taková nebabišovsky nepopulistická otázka míří na opravdové úspory.

Autor je právník a univerzitní pedagog