Miloš Zeman se postavil na pódium bok po boku extremisty, zazpíval s ním hymnu a vyzval k názorové toleranci. Tolerovat však nenavrhl „pražskou lumpenkavárnu“, ale šiřitele nenávisti. Když se mezi politiky hlavního proudu proti němu zdvihla silná vlna odporu, couvl a od extremisty dává ruce pryč. Své účinkování na pražském Albertově vysvětluje jako div ne náhodu. Asi šel právě kolem, a když už tam byl mikrofon, no nepromluvte. Kolikátého je dneska? Sedmnáctého listopadu? No vida, to je náhodička!
To jsou samozřejmě pohádky, jimž věří jen ti, kteří jim věřit chtějí. Jak Reflex informoval včera večer, šéf Bloku proti islámu prozradil úzkou koordinaci a organizaci s Hradem, jež nakonec vedla k jeho a Zemanově coververzi české hymny.
Každé vystoupení prezidenta na veřejnosti je politickým gestem, dopředu se pečlivě zvažuje a promýšlí. Zemanův projev na Albertově byl signálem extremistům, protiislámským voličům a zároveň velkým Fuck You tomu, co jeho mluvčí nálepkuje jako „pražskou kavárnu“.
Podobně se z politického hrobu napůl vynořil i bývalý prezident Václav Klaus. Během posledních týdnů se snažil svézt na xenofobních náladách a přitopit pod kotlem protievropského šovinismu. Stejně jako Zeman se však stáhl, když začalo být nehezky horko. Teď říká, že by si s Konvičkou na jedno pódium nestoupl.
Jeden z důvodů, proč se u nás za posledních pětadvacet let nikdy politicky moc nechytili neonacisté, radikální nacionalisté, rasisté a jiní extremisté, není ten, že jsme my Češi holubičí povahy. Je jím manipulace hlavních stran nalevo i napravo s těmito náladami. ODS a ČSSD vždy svou protiněmeckou a jinou xenofobní rétorikou dokázaly přitáhnout dost extremisticky naladěných Čechů a ubrat je adeptům na role Le Pena a Haidera.
Mnozí tuto hru s ohněm pokládají za obratnou politiku: Klaus, Zeman a někteří další bývalí představitelé hlavního proudu vždy věděli, kdy se z extrému včas stáhnout. Dělají to znovu právě teď, kdy jsou dávno za svým zenitem.
Jenže chůze po provaze nemusí dobře skončit. Namísto jasných vyjádření proti strachu a nenávisti je totiž pomalu a dlouhodobě posiluje. Vidíme to báječně právě nyní. Někteří pozorovatelé, jako třeba Martin Putna, srovnávají dnešní klima s druhou republikou, kdy z děr vylezla lecjaká krysa. Putna v tomto duchu promluvil naposledy 17. listopadu na Hradčanském náměstí u sochy TGM.
Tato „katolická buzna“, jak Putna sám sebe pověstně popsal, je brilantním společenským pozorovatelem a nebylo by dobré ji brát na lehkou váhu. Podobně jako Masaryk i on patří k několikanásobné menšině, a dlí tedy na periférii na kopci, z níž je na město dobře vidět. A stejně jako profesor Masaryk má i profesor Putna notnou dávku odvahy jít proti proudu.
Zeman i Klaus nikdy proti proudu nešli, na to neměli pevnou páteř a odvahu. V jejich stopách jde nyní ministr Andrej Babiš, jenž také krátce zaflirtoval s xenofobií. Mám neblahé tušení, že Agroandrej je mnohem méně schopný manipulátor, než byli Klaus se Zemanem. Pokud si jejich maršálský plášť obleče na dlouhou dobu, máme důvod k obavám.
