Osm měsíců byla média plná utečenců. Teď je logicky vytlačil terorismus. Statisticky každého z nás ohrožuje zcela okrajově, ale je dramatičtější, strach konkrétnější, oběti i vrazi jasně čitelní, na sentimentální kýč není potřeba víc než pár svíček. Panika se hodí policii, která posiluje pravomoci, politikům, jimž to na smutečních akcích sluší, obchodníkům se zbraněmi i bezpečnostními systémy.
To téma nám vydrží až do výbuchu příští sopky, útoku nového viru, případně masového útoku hladových tuleňů na obyvatelstvo Skandinávie. Módní témata přicházejí a odcházejí, ale problém zůstává. S masovou migrací se totiž nevyřešilo vůbec nic.
Kdyby to nebylo vážné, jevila by se Evropa jako velmi komické místo. Kvůli migrantům se rozhádaly země mezi sebou i uvnitř, změnila se politická mapa, polarizují se společnosti. Konají se konference a summity, scházejí se premiéři, ministři a policejní prezidenti. Na co ale celý ten humbuk nemá vůbec žádný vliv, jsou migranti sami. Jako by se jich to netýkalo. Přeplouvají moře, putují, kam potřebují, ani zima neztenčila jejich proud. Jen mezitím vznikl celý migrační průmysl – masová výroba falešných dokladů hned v Turecku, rostoucí dodávky člunů na jedno použití, velkosklady záchranných vest, z převaděčů se stávají regulérní cestovky, řečtí taxikáři a hoteliéři vyplňují mimosezónu, autodopravci vytvořili pravidelné linky od hranice k hranici.
Migranti jsou ti, kdo se rozhodují a jednají, mocná Evropa jen reaguje. Vlastně ani nereaguje. Jen se snaží vzbudit ten dojem. Vyřešilo-li něco třeba Německo, pak jen plynulejší administraci příchozích. Je to chvályhodné, ale s tím podstatným, tedy s počtem příchozích, se zatím nepodařilo udělat nic. Ochrana vnějších hranic, zlepšení podmínek v místě konfliktů, jednání s Tureckem či Řeckem – to vše jsou jen mantry politiků. Je to těžké – a oni nevědí, jak to zařídit. Diskuse o uprchlících vypadá jako zvláštní druh autismu. O čemsi se hádáme, ale s realitou to nemá nic společného. Evropa diskutuje, zástupy přicházejí.
Důkazem iracionality debaty o uprchlících je i Česko. Hádáme se jako v jiných zemích, přitom tu nemáme ani uprchlíky a v podstatě ani konflikt – na tom podstatném se shodujeme. Masovou migraci – až na opravdové výjimky – nikdo neprosazuje, jen někteří rozumně říkají, že se uprchlíků nemáme bát, máme se k nim chovat slušně a těm, kteří jsou na cestě, je třeba pomáhat. Nikdo z nich nevolá po tom, aby migrantů bylo víc. Naši společnost nerozdělují uprchlíci, ale tradičně boj o moc, prachy a místo na slunci. Naposledy se zapojil premiér Sobotka a římskokatolická církev. První na stranu civilizace, kardinál Duka na stranu Zemana. Oba asi doufají, že se lidé z obavy z islámu semknou kolem církve. Řekli ale kardinálovi, že prezident má na mysli spíš tu pravoslavnou?
