Ukazuje se, že jeden z vrahů pařížského masakru byl milovníkem marihuany. Od hulení přešel k zabíjení. Islámský radikalismus se totiž stává krizovou, únikovou identitou mladých lidí z přistěhovaleckých ghett.
Za uplynulých třicet let, co jsem v kontaktu s konopnou scénou, jsem nikdy, ani jednou, nebyl svědkem násilí ze strany intoxikovaného, zkouřeného. Zatímco alkohol, pervitin a kokain agresivitu násobí, THC agresivitu celkem úspěšně tlumí. Nyní, při vyšetřování pařížského masakru, se ukazuje, že Salah Abdeslam, jeden z pachatelů, byl lidově řečeno vyhulenec - než se zradikalizoval ve vězení.
Podívejme se, jak se z mladého člověka stává pařič či kalič - Salah podle všeho kalil o sto šest, takže toto přízvisko unese. Celkem jednoduše: Když se mladý člověk naplno oddává alkoholu a drogám, znamená to, že nemá čím chytřejším a konstruktivnějším naplnit život. Bezcílné pochlastávání, pokuřování a děvkaření je projevem spíše frustrace a deprivace než nějaké rozmazlenosti. Mladí lidé, kteří se realizují jen a výhradně pařením, jsou v podstatě deprivanti a nemají vybudovanou žádnou identitu, která by jim dodávala jistotu.
V momentě, kdy se takto frustrovaný Salah dostal do vězení, najednou dostal od muslimských spoluvězňů možnost získat pevnou, kuráž dodávající a vlastní důležitost sytící identitu - identitu mudžahedína, která mu přišla po jeho prázdnotou a pařením naplněných dnech důstojná, lákavá a přitažlivá. Tak ji přijal - a naplnil. Podílel se na povraždění naprosto nevinných a nezúčastněných lidí. Terorismus pro něj nebyl nějakou „funkcí prostředí“, nevyrostl mezi islámskými bojovníky. Terorismus pro něj byl vzpourou proti nenaplněnému životu, kterým se protloukal s trávou a chlastem. Novou identitou, která dodá jeho životu Vyšší Smysl a postaví jej na stranu Dobra - Alláha.
Tento proces je v podstatě stejným mechanismem, který žene mladé do tvrdých drog, křesťanských sekt, k náckům, či mezi esoteriky. Stejným mechanismem, který postihuje i místní mladé, nejen přistěhovalce. Mechanismem, který neumíme řešit.
Kdyby byl terorismus způsoben pouze bojovníky přicházejícími z Blízkého Východu, bylo by snadné jej porazit. On však v Evropě vyrůstá z frustrace mladých nenaplněných přistěhovalců. V podstatě ze stejných důvodů, z jakých zakládají naši mladí neonacistické organizace. Jde o kompenzaci potřeb deprivantů. Což je nevymýtitelný faktor. A proto nás v nejbližších desetiletích čekají další a další vlny teroristických útoků, protože deprivovaných přistěhovalců druhé a třetí generace je kolem evropských velkoměst v přistěhovaleckých ghettech fakt dost.
