Tu komorní událost překryl šok z vraždění v Paříži. V pondělí, den před výročím 17. listopadu, byl na pražském Pětikostelním náměstí odhalen pomník Miladě Horákové. Její tragický příběh se stal synonymem zrůdnosti stalinistického režimu padesátých let. Místo pomníku je symbolické – mezi Sněmovnou a Senátem. Ctihodní zákonodárci včetně těch komunistických budou kolem něj chodit do práce.
Šla jsem se k němu podívat až dnes ráno. Pomník sochaře Josefa Faltuse je jemný i dojemný, jak na něj padalo poslední listí z okolních stromů. Má v sobě trošku patosu, to ano, ale proč by ne?!
Zpodobňuje ohrádku pro obžalované v soudní síni a na mikrofonu sedí ptáček skřivan, symbol svobody. Tím ptáčkem je politička, kterou komunisté zavraždili před pětašedesáti lety. Slovo „popravená“ přitom zní až nepatřičně mírně. Komunisté ji – jako jedinou ženu - ve skutečnosti oběsili tak trýznivě, že umírala bezmála čtvrt hodiny. Pomalu se udusila.
Na žulové desce, na níž ohrádka stojí, jsou ikonická poslední slova Milady Horákové před popravou:
„Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to…“.
K reálné politice poslankyně národních socialistů a ženské aktivistce může leckdo mít (a má) dodnes připomínky i výhrady. To je normální. Ale že to byla statečná a čestná dáma nikdo nezpochybní. Její osud je strašlivým mementem dvacátého století. Věznili ji nacisté, pár let na to i komunisté, kteří ji nakonec – na rozdíl od těch nacistů – po vykonstruovaném procesu s „velezrádci, rozvratníky a špiony“ zavraždili. Mimořádnou podlost prokázali mj. i tím, že dceři Janě nedali dokonce ani ten mámin snubní prstýnek na památku, jak si přála.
Až tedy zase jednou bude mít ortodoxní komunistická poslankyně Marta Semelová, proslulá řadou nestoudných výroků, nutkání zopakovat, že se Horáková přece přiznala, mohla by vyběhnout z vyhřáté demokratické sněmovny k pomníku a říci to přímo do bronzového mikrofonu s ptáčkem. Jako členka výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu přínos osobního nasazení jistě chápe.
