Ilustrační snímek

Ilustrační snímek Zdroj: Profimedia.cz

Daně, prostituce a sex handicapovaných

Zpráva o tom, že se neziskové organizaci Rozkoš bez rizika podařilo vyškolit a úředně etablovat prvních pět sexuálních asistentek pro hendikepované, opět rozproudila nekonečnou debatu o legalizaci prostituce. Stane se stát konečně "největším pasákem", nebo jím už je?

Sexuální asistence má být především pasivní - spočívá v informování handicapovaných, v učení používat erotické pomůcky atd.  Ovšem půjde i o aktivní asistenci. Z webu Rozkoše bez rizika: „Aktivní sexuální asistence zahrnuje sexuální interakce jako například pomoc při masturbaci, pomoc postiženému páru při pohlavním styku, doteky, erotické masáže, pohlavní styk či další sexuální praktiky, na kterých se s klientem domluví.“

To vše za maximální cenu 1200 korun za hodinu. Což je mimochodem sazba o které se například středoškolským pedagogům ani nesní.

Ponechme stranou řadu morálních, právních a  lékařských dilemat legalizace, a zaměřme se pouze na jeden z aspektů, který v mediální debatě zatím nezazněl. Jak říkával již Al Capone, o daně jde, signore e signori, až v první řadě.

Zastánci legalizace říkají, že jedním z důvodů „pro“ je, že příjmy z nejstaršího řemesla bude možné zdanit a stát tudíž vylepší svou příjmovou bilanci. Což se, nejen ministru financí Babišovi, určitě hodí.  

Ovšem argument o daních je lichý - příjmy z této činnosti podléhají dani z příjmu již  nyní!

Nahlédneme-li do stávajících daňových předpisů, tak prostitutky a prostituti nedisponují žádnou legální výjimkou a měli by platit daň z příjmu, nehledě na předmět podnikání.  Taktéž podle předpisů týkajících se veřejného zdravotního pojištění by měli odvádět toto pojistné, a pokud svou činnost vykonávají soustavně, neměli by opomenout ani pojistné sociální.  

Pokud by dnes finanční úřad doměřil nějaké kněžce lásky příslušnou daň či následně penále, nemohla by z právního hlediska namítnout ani popel. Z pohledu dnešního finančního práva by neuspěla ani s odvoláním ani posléze se žalobou v rámci českého správního soudnictví.

Výše napsaným samozřejmě nechci nijak zpochybnit obrovské obtíže, se nimiž by se pracovníci finanční administrativy při vymáhání setkali – např. jen při stanovení daňového základu. Na druhou stranu tvrzení odpůrců legalizace, že uvažovaným zdaněním by se český stát stal „největším pasákem“, není pravdivé. Tím totiž je – dle platného práva -  i nyní. Jen svého práva (zatím) aktivně  nevyužívá.

Autor je právník a pedagog na Masarykově univerzitě v Brně.