Někteří politici chtějí nás, hříšníky, opět převychovat a polepšit. Místo aby se našinec o svátcích - například těch vánočních - věnoval rodině a rozjímání, bloumá si klidně po obchodech. Nesvětí dny sváteční tak, jak by měl. Není to hezké, proto zavřeme ty nenasytné krámy a bude dobře – lidu kupujícímu i lidu prodávajícímu!
Alespoň tak si to představuje návrh zákona, který ve vybraných svátečních dnech zakazuje prodej ve vybraných obchodech. Včera zahájil svou pouť Poslaneckou sněmovnou. Těmi vybranými obchody mají být především velkoprodejny s plochou nad 200 metrů čtverečních. Jestli je pro někoho z vás záhadou, proč zrovna dvě stě metrů a ne sto nebo naopak tři sta, hlubokou myšlenku nečekejte: mají to tak prý ve Francii. A dny nákupní prohibice? Nový rok, Velikonoční pondělí, 8. květen, 28. září, 28. říjen, vánoční svátky 25. a 26. prosince a na Štědrý den od dvanácti hodin.
Posedlost regulacemi je nesmrtelná. Zákaz prodávání a nakupování během vybraných svátků koluje českou politickou krajinou už pěkných pár let. Zatím nikdy neuspěl. Přesněji: uspěl v Senátu, který štafetový kolík předal do ručky poslancům.
Argumenty „pro“ i „proti“ jsou přitom stále stejné. Příznivci apelují na blahodárnost rodinného prožití svátků, ochranu zaměstnanců, používají otřepanou větu „mají to i jinde“. Odpůrci zase říkají, že stát má strkat svůj nos do svobody podnikání co nejméně, lidé mají dost vlastního rozumu, aby se rozhodli, kdy a kde chtějí nakupovat. Když nebudou chtít nakupovat o svátcích a dají přednost rozjímání, obchodníci se přizpůsobí natotata. Nejsou blázni, aby platili provoz svých super a hyper obchodů, není-li zájem. Řada z nich to tak už dělá i bez postrku moudrého státu - třeba na Boží hod či na Nový rok. Mimochodem: menší obchody by o svátcích mohly nadále prodávat o sto šest. Není selektivní zákaz prodeje protěžováním jedněch podnikatelů na úkor druhých?!
Celá řada lidí z jiných profesí „slouží“ svátek nesvátek: zdravotníci, policisté, dopraváci, novináři, lidé v pekárnách, na benzinkách, v teplárnách, elektrárnách, plynárnách, vodárnách, v kojeneckých a dětských domovech, v sociálních ústavech… a je jich víc, než je zaměstnanců v obchodech s „plochou nad 200 metrů čtverečních“. A proč politici nezavřou o svátcích i hospody, hotely, kostely, nenechají vypnout rádia a televize, je-li tak nezbytné slavit a nikoli námezdně dřít?
Zřejmě žijeme v dokonalé zemi, když ctihodní zákonodárci mohou věnovat svůj drahocenný čas podobným nápadům. Jen škoda, že my, občané, nejsme dostatečně na výši: procítěné prožívání svátků nám od srdce moc nejde a ještě propadáme konzumu. Povinně stažené rolety ve vytipovaných krámech to však těžko spraví.
