Podle nové studie uveřejněné v časopisu Demography je dopad narození dítěte na rodiče v prvním roce nesmírně zdrcující. Je v průměru náročnější než rozvod, ztráta zaměstnání, či dokonce i smrt partnera. Washington Post, 11. srpen 2015
Ahoj, mami a tati! Jéé. Já vás vzbudilo? Oba vypadáte dost unaveně. Je mi to fakt líto. Já totiž nevím, kolik je hodin. Vždyť já vlastně ani nevím, co to „čas“ je. Taky nevím, jak vám říct, proč jsem vás chtělo probudit. Ještě se neumím slovy vyjadřovat. Dovolte mi, abych se vám pokusilo vysvětlit, co vlastně potřebuju, a to jediným způsobem, co znám.
UAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!
Teď už je to jasný? Hmm. Určitě ne. Jen na sebe nervózně pokukujete a říkáte si, co by mi asi mohlo být. Možná že bych to mělo zopakovat, a tentokrát trošku hlasitěji.
UAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!
Počkat! Proč mi rozepínáte dupačky? Nechte toho! Nejsem počurané! Tam dole je všechno v pořádku. Copak jste mě neposlouchali? Takhle vám přece neoznamuju, že potřebuju čistou plenku! Tak ještě jednou, jo? Ale tentokrát mi věnujte pozornost, ano?
UAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!
No teda! Tak s váma dvěma se asi nedomluvím. Mami, tvoje mlíko mně moc chutná, fakticky mi chutná... když mám hlad! Ale teď hlad nemám. Vždyť jste mě krmili před chvilkou. Nepamatujete? Vím, že jste oba rozespalí, ale no tak, lidi, proberte se! Dobrá, možná vás probudí tohle.
UAAAAAAAAAAAAAAAAAA!
UAAAAAAAAAAAAAAAAAA!
Jejdanánky. Podívejte se na sebe. Oba jste tak zmatení. A taky se potíte. Uvolněte se. Já vím, že tohle je stresová situace, ale snažte se to ustát. Všichni se pořádně zhluboka nadýchneme a...
UAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!
Pardon! Tohle mi jen tak vyklouzlo. Nešlo to zarazit. Heleďte, pro mě to taky není jednoduchý, víte to? Tak fajn, shrneme si, na co jste dosud přišli, jo? Plenka je suchá. Hlad taky nemám. Tak v čem by mohl být problém? Přemýšlejte!
UAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!
Ne, ne, ne! Tati, polož mě zpátky do postýlky a přestaň mě hladit po zádech! Tím nic nespravíš! Jen to všechno zhoršuješ. A pokud jde o tebe, mami, tak to tvoje houpání a šišlavý šepotání „ššššš“ mi taky moc nepomáhají. Ale teď už mě fakticky začínáte štvát.
UAAAAAAAAAAAA!
Taky mě tyhle dohady už hezky unavujou.
UAAAAAA!
Jo, to je teda fakt, unavuje mě to. Už nemám skoro žádnou sílu brečet.
UAA!
Je mi slabo a mdlo. Teď už si ani nevzpomenu, proč jsem vás vlastně chtělo vzbudit. Něco...
UA...
No, nevadí.
Chrrrr.
Text vyšel původně v tištěném Reflexu č. 39/2015.
