Německý ministr vnitra ve středu prohlásil, že je třeba rychleji hledat přistěhovalcům práci a nečekat na to, až se dostatečně naučí německy. Angela Merkelová zase opakovaně obviňuje středoevropské země, že nejsou v otázce uprchlíků s Německem solidární. Když si z těchto dvou výroků vybereme termíny „trh práce“, „střední Evropa“ a „solidarita“, dostaneme jasnou otázku: to mají v Německu tak krátkou paměť?
V roce 2004 vstupovaly Česko, Slovensko, Maďarsko a Polsko do Evropské unie. Řekněme si to po těch letech na rovinu – vstupovaly jako druhořadí členové, kvůli Německu (a Rakousku). Berlín a Vídeň si vymohly, že jejich pracovní trh zůstane pro občany těchto zemí na sedm let omezen.
Namátkový pohled do archívu připomene, jaké pro to tehdy měli Němci argumenty a jakou tento krok měl podporu veřejnosti (obrovskou). V březnu 2004 například Německý institut pro ekonomický výzkum (DIW) ve studii pro Evropskou komisi spočítal, že by do Německa v případě plného otevření pracovního trhu mohlo v prvním roce přijít 180 000 lidí z nových členských zemí. Kvůli tomu Německo – docela nesolidárně — neváhalo porušit jeden ze základních principů EU, tedy volný pohyb osob. Letos Německo čeká příliv 800 tisíc migrantů.
Výzkum veřejného mínění ze stejného měsíce zjistil, že 82 % Němců mělo strach z přílivu laciných pracovních sil z nových zemí. Zpráva ČTK ze sjezdu tehdy opoziční CSU v Bavorsku zase cituje bavorského premiéra Stoibera, který uvedl, že tehdejší vláda Gerharda Schrödera (SPD) dělá špatně úplně všechno, kromě prosazení sedmiletého omezení pro středoevropské země.
Těžko říct, co se v Německu za těch 11 let změnilo. Časopis Respekt například v červnové reportáži z Bavorska popisoval, jak velký zájem mají mnichovské řemeslnické dílny o pracovníky z řad imigrantů. „Dostávám spokojené reakce, uprchlíci jsou pilní, chtějí se tady v Německu uchytit,“ řekl Respektu Georg Schlagbauer, prezident místní řemeslnické komory. Použil přitom stejné argumenty, jimiž před 11 lety němečtí živnostníci a zaměstnavatelé nutili vládu k velmi nesolidárnímu jednání.
Co bylo, bylo, my jsme sedm let německého zákazu přežili celkem bez úhony (jen ten exodus českých pracovníků do Německa se nějak nekonal). Fakt je, že německá snaha postarat se o všechny imigranty ho staví před velkou výzvu, se kterou bychom jim jak správní sousedi měli nějak pomoci. Jen neškodí si občas připomenout minulost, aby člověk neměl špatné svědomí, až se v Německu bude mluvit o naší solidaritě.
