Média si před časem povšimla, že každý člen nejužšího vedení České pošty údajně pobírá ročně v průměru kolem šesti milionů korun. Další miliony si manažeři vyplácejí na prémiích. Podle údajů ve výroční zprávě státní firmy to spočítal senátor Michálek. Tomu se nelíbí, že firma, která žádá o státní dotace, vyplácí tak vysoké platy svému vedení. Navíc upozornil na to, že ve zprávě o hospodaření pošta „čaruje“ s platy svých šéfů.
Internetový deník Neovlivní.cz zase upozornil na podivné veřejné zakázky České pošty. Nicméně ve svém komentáři se nechci věnovat (makro)ekonomickým datům, veřejným zakázkám, ani platům poštovních šéfů či zdražování služeb, ale rád bych stručně poukázal na jeden opomíjený praktický problém. Který ovšem trápí řadu lidí, zejména v menších městech a vesnicích.
Ďábel se ukrývá v detailu
Před časem jsem viděl v obchůdku v menším městě následující příhodu. Starší ženě pokladní odmítla přijmout natrženou tisícikorunovou bankovku, kterou platila kromě jiného bábovku. Což je sice její zákonná povinnost, učinila tak ovšem hodně arogantně a nebohé seniorce doporučila: „Běžte si ji, paní, vyměnit na poštu nebo do spořitelny.“
A to je problém - dnešní zákony České poště nenařizují povinnost měnit poškozené bankovky, což pokládám za nelogické a nesprávné. Problém je to zejména v malých městech a obcích, kde nejsou bankovní pobočky. Je to o to více s podivem, protože pošta je státní podnik, nikoliv komerční soukromý subjekt.
Z právního hlediska problematiku výměny bankovek řeší zákon o oběhu bankovek a mincí, který mimo jiné stanoví, že ČNB a úvěrová instituce provádějící pokladní operace bezplatně (!) vymění běžně poškozené tuzemské bankovky a mince za nepoškozené tuzemské bankovky a mince, jestliže jsou celé nebo se jedná o bankovky, jejichž celková plocha je větší než 50 procent, které jsou celistvé nebo které se skládají nejvýše ze dvou částí, jež nepochybně patří k sobě. V případě pochybností o tom, zda jednotlivé části bankovky patří k sobě, se posuzuje každá část samostatně.
Zákony by měly sloužit lidem. Do budoucna bych tedy doporučoval (jak říkají právníci de lege ferenda) změnit (respektive doplnit) citovaný „oběživový zákon“ o povinnost České pošty bezplatně vyměňovat poškozené tuzemské bankovky.
Netvrdím, že by s tím pošta neměla určité personální a finanční náklady. Nicméně vzhledem k převážně veřejnoprávnímu charakteru této organizace bych apeloval za výše citovanou změnu zákona. A pokud by to nešlo zavést celoplošně, hlasoval bych pro zavedení této povinnosti alespoň pro provozovny v menších obcích a městech (například do 15 tisíc obyvatel).
Změna zákona by ulehčila život mnoha lidem, vždyť s poškozenou bankovkou se setkal takřka každý z nás a byly též zaznamenány případy, že poškozená bankovka spotřebiteli "vyjela" přímo z bankomatu. To se stalo autorovi tohoto článku před pár dny v Ostravě.
A v neposlední řadě by změna posílila pozitivní vnímání České pošty veřejností. Uvidíme, třeba se toho nějaký pracovitější poslanec, poslankyně či senátor chytne.
Autor je právník, pedagog na Masarykově univerzitě v Brně.
