Pomocná stráž VB: „Jestlipak má soudruh řidič  parkovací kartu?“ Příslušník VB: „Jak může mít, když jsme ji  ještě nezavedli!“

Pomocná stráž VB: „Jestlipak má soudruh řidič parkovací kartu?“ Příslušník VB: „Jak může mít, když jsme ji ještě nezavedli!“ Zdroj: ČTK

MAREK STONIŠ: Udavači a další hrbaté opory společnosti

Pro ty mladší, kteří mají štěstí, že je nezažili: na výše uvedené fotografii se nacházejí kromě příslušníka Veřejné bezpečnosti také dva členové Pomocné stráže VB. Což byli naši uvědomělí spoluobčané, kteří měli jedinou smůlu: protože byli dokonce ještě hloupější než policajti z vtipů o policajtech, prostě se jimi nemohli stát. A tak těm opravdovým policistům ve svém volném čase aspoň zdarma pomáhali. Kontrolovali občanky máničkám, zastavovali řidiče a nechali je foukat do balónku, účastnili se podobně bizarních školních besed, jaké známe z filmových Pelíšků.

Členové Pomocné stráže VB, protože byli hloupí a sloužili špatné věci, byli vůči normálním lidem agresívní, protivní a zlí. Ta žlutá páska jim dávala pocit moci. Malostranský spisovatel Karel Pecka, blahé paměti, označoval podobný typ lidí za „hrbaté duše“.

Nečekal jsem to, ale téměř po třiceti letech jsem policejního pomocníka potkal znovu. Na pražském Karlově náměstí jsem minulý týden zaparkoval auto, v automatu zaplatil parkovné a příslušný lístek umístil za přední okno. Zanedlouho přišel muž – vypadal trošku jako revizor – a s bločkem v ruce začal kontrolovat jedno zaparkované auto za druhým – včetně mého. Práce ten přísný pán měl dost na celý den. Mnohdy se řidičům, kteří na Karlově náměstí zaparkují, nepodaří dodržet vymezený parkovací čas; „uvíznou“ totiž v čekárně některého z přilehlých zdravotnických zařízení a po návratu k autu je čeká „dáreček“ v podobě pánem ohlášené policejní pokuty za volantem.

Nejsem si jist, jestli byl ten muž institucionalizovaným parkovacím udavačem, nebo jen práskačem dobrovolným. Bál jsem se ho zeptat. Vypadal totiž přísně – až zavile – a bylo jasné, že bych se mohl dostat kvůli své drzosti do potíží, přešvihl-li bych čas na svém parkovacím lístku byť jen o minutu. Což bylo vzhledem k návštěvě polikliniky dost pravděpodobné

A tak jsem aspoň přemýšlel nad duševním obzorem tohohle pána a mentalitou jemu podobných. A udělalo se mi smutno. Podobně smutno, jako když jsem si náhodou otevřel jeden pražský „sluníčkářský“ web, na němž se jeho členové chlubí, kolik aut bez parkovacích karet udali na městské policii, která je následně odtáhla. Občanská uvědomělost v kombinaci se závistivou škodolibostí v praxi.

A bude hůř, bohužel. Příští rok vypukne elektronická evidence tržeb, zákazy kouření v restauracích – to bude udání, to bude mocné vzepětí občanského uvědomění! Obchodníci bez účtenek budou vláčeni k lidovým soudům, bary, v nichž si někdo zapálí, zavírány.

Těm dvěma obskurním lidem na fotografii, kdyby ještě žili, by srdce zaplesalo a hrbatá duše se zatetelila.

A nám? Nám nezbývá než si dávat zatraceně pozor. Jako kdysi.