Závěrečná řeč pana doktora Ratha ukazuje, že není, jak je obecně chápáno, inteligentní. Hájí se - s prominutím - jako úplný blbec. Ale jen těžko soudit, zda je to prostě tím, že se mu až dosud podařilo maskovat hloupost, nebo narcismem.
Když začal „zátah na Ratha“, spatřil člen gangu pan Kott z okna výsadek policie a zcela přesně vyhodnotil situaci zvoláním: „Je tu URNA, jsme v p**eli.“ Nemohl to říct lépe - v důkazní situaci, v které vzhledem k doma v trezorech umístěných milionech v hotovosti byl. Pan doktor Rath vyhodnotil situaci jinak, podle toho vypadá jeho obhajoba, a podle toho také dopadne zcela po právu rozsudek.
Ještě nyní, při své závěrečné řeči, tvrdí, že si myslel, že má v tašce sedmičku vína, ne sedmičku mega. A že mu to tam podstrčili, jak dělávají iluzionisté. Pokud má nějaký iluzionista v popisu práce podstrkovat prachy, prosím, ať mi je přijde kdykoliv podstrčit na recepci naší redakce. A klidně stačí třeba jen tři mega. Jistě cítíte, že bych čekal marně. Tuhle úplnou kravinu Rath tvrdí soudci do očí a nedává najevo nejmenší známky studu. Zklamal mne - čekal jsem, že je chytřejší. Jeho chování mu totiž už s největší pravděpodobností ublížilo. To, že lže, není v jeho situaci racionální.
Kdyby to byl skutečný hráč, tak v momentě, kdy se ho po zatčení na ulici policista zeptal, co má v té tašce, tak odpoví: „Sedm milionů úplatků.“ A pak udělá policii, mediím, soudu a možná i vlastnímu advokátovi tyátr, jak uklouzl, propadl drahým milenkám, začal krást, ale že z toho měl špatné svědomí a hned, jak ho chytli, tak se mu vlastně ulevilo. Načež by zamáčkl slzu a soudci by se srdce ustrnulo a dal by mu míň. Tato strategie byla v jeho důkazní situaci jediná racionální cesta, která by mu mohla objektivně nějak pomoci minimalizovat trest.
Rath by k takovému kroku ovšem musel být alespoň trochu chlap, musel by mít špetku hrdosti. Takhle se ponižovat idiotickým zcela nevěrohodným lhaním, jak předvádí před soudem, je regresní, dětinské a nevyzrálé chování. To dospělej chlap nedělá.
Pokud mohu mluvit za sebe - když mne vyhledá klient, co chce být v Reflexu, a začne mi vykládat nějaké evidentní bajky, většinou se dost naštvu. Co si to jako dovoluje, myslet si, že jsem tak blbej, abych mu ty kydy spolykal. A být v kůži Rathova soudce, který rozhoduje o výši trestu, asi bych už byl naštvanej fakt fest. David Rath je zjevně mnohem méně inteligentní, než si nejen on, ale i značná část národa myslela. Natolik méně inteligentní, až bych řekl, že je blbej.
