Zatím to nebylo nic moc. Obsadil jsem Krym, ale bylo kolem toho víc řevu, než jsem čekal. Navíc ty sankce: vypadaly směšně, ale otravuje to. A pak řízený pád ceny ropy – kdo by věřil, že jim to vydrží tak dlouho?
Naštěstí nám dali prosťáčci z Bruselu dáreček: Ukrajinu. Vzbudili u těch nebožáků naděje, ale vzápětí je zklamali. Davy vyšly na náměstí, nádhera. To v EU fakt není nikdo, kdo přemýšlí tři kroky dopředu? Nebo aspoň dva? Podpořili jsme obě strany, pomohli rozjet konflikt, sestřelené letadlo pro trochu emocí, řízený rozvrat. Dál už podle příručky o hybridní válce. Mohli to číst na webu, ale asi nečetli. Na konsolidovaný stát se dnes útočit nedá, hledáme nemocné a zraněné kusy.
Chvíli jsme přemýšleli o Pobaltí. Nevěřím, že by ho přišli bránit vojensky, ale proč tlačit na pilu, počkám na příležitost. A ta přišla z moře – masy lidí se daly do pohybu, ani jsme jim nemuseli pomáhat. Tak teď to hlavně nezvorat.
Migranti sami Evropu nerozvrátí. A když rozvrátí, bude to trvat dlouho. První vlnu EU zvládne. Druhá teprve naštve lidi pořádně. Třetí zaměstná policii, která bude řešit nepokoje, čtvrtá vlna vyčerpá sociální systém… Prostě rozvrátit se musejí sami. Až budou mít dost starostí sami se sebou, nebudou řešit nějakou Ukrajinu nebo Moldavsko. Jako by bylo hotovo. To podstatné ale bude těžší: Pobaltí, Slovensko, Maďarsko, Česko, aspoň kus Polska. Chceme zpět, co nám patří. Napřed ale musíme zařídit dvě věci: rozhádat státy EU zevnitř i mezi sebou.
Rozkládat země zevnitř je snadnější a máme v tom víc praxe. Financujeme názorové weby, máme své lidi v médiích, trollové se postarají o sociální sítě. Podpoříme všechny, kdo si chtějí přihřát vlastní polívčičku: nácky, extremisty všech směrů, nedoceněné či zhrzené politiky, ješity za zenitem. Vystraší lidi zprávami o mladých černých mužích obsazujících naše domovy a znásilňujících ženy a dcery a poradí jim, aby se vyzbrojili, s čímž jim rádi pomůžeme. Hybridní válka, fáze tři. Podmínkou je pasívní vláda, která řeší pseudoproblémy a nestíhá reagovat.
Ovlivnit mezinárodní vztahy je těžší. Naštěstí se podařilo podsunout jim tu blbost s kvótami: pohádají se o tisíce běženců a mezitím jich bude stokrát víc. Nic se nevyřeší, ale konflikt je na světě.
A hlavně udržet přísun migrantů a podle plánu ho zvyšovat. Východní cesta přes Řecko ještě nefunguje, jak má, ale zlatí kluci ze SYRIZA u mě zrovna byli. Společně přidáme chaosu, a navíc je trochu poštvem proti EU. Západní cesta přes Itáliimusí zůstat volná. Pomůžou místní, protože jsou naštvaní na severní provincie, že jim nepomáhají. Migranty jim rádi pošlou – a ti ze severu je pošlou dál.
Podstatná část migrantů nakonec skončí tam, kde se tomu nejvíc vyhýbají – ve střední Evropě, protože západní hranice se uzavřou účinněji. Přijde nervozita, strach, hádky a boje. Budeme kousek od cíle. Trollové začnou psát, že část veřejnosti si přeje vojenskou pomoc při obraně hranic. Nakonec slovanský bratr bližší než černý muslim. Nebude to pro nás lehké, protože část vojsk bude plnit úkoly při anexi Pobaltí, ale pomoc bližnímu nelze odmítnout. V minulém století jsme pomohli dvakrát a pomůžem i teď.
Tento plán skoro nemůže nevyjít. To by se museli pragmaticky dohodnout, prakticky to zorganizovat a být u toho přesvědčiví jako Austrálie. Jenže oni jsou jen Evropa. Amerika by to možná zvládla. Ale Evropa ne. Mám za sebou hezký den a jdu si pustit zprávy.
Editorial šéfredaktora Radka Bajgara najdete také v aktuálním vydání časopisu Reflex.
