Naši byrokrati dokáží nastavit i vlídnou tvář: Za pár tisícovek vám v centrálním registru vyrobí vlastní značku.  No, nekupte to...

Naši byrokrati dokáží nastavit i vlídnou tvář: Za pár tisícovek vám v centrálním registru vyrobí vlastní značku. No, nekupte to... Zdroj: Karel Pešek / Mafra / Profimedia

MAREK STONIŠ: Centrální registr hlouposti

Naše centrální úřady, dej jim pánbůh věčnou slávu, si pro svůj větší komfort vymyslely převratnou novinku. Centrální registr přestupků. Náš národ – zblblý existencí přemíry databází – by tento fakt asi ani nezaznamenal, nebýt bizarního faktu, že v nové databázi skončí s flastrem i rybář, který vyloví z vody podměrečnou rybu. (Pro dvaceticentimetrovou čudlu bude takový registr jistě velkou satisfakcí.)

Ministr vnitra Milan Chovanec je přesvědčen, že přestupkový registr potřebujeme, protože je to „základní nástroj, abyste vůbec věděli při správním řízení, koho máte proti sobě“.

Koho máme proti sobě my, je taky jasné.

Jsme přeregistrováni. Neuvěřitelné technologie 21. století byly vynalezeny a vyvinuty jen proto, aby o nás státy věděly úplně vše. A pokud možno nepřetržitě.

Bez velkého přičinění se našinec může ocitnout paralelně v několika desítkách registrů zároveň. Registr aut. Registr dlužníků. Registr trestů. Registr živnostníků. Katastr nemovitostí. Registr plátců DPH. Registr psů, koček a dalších domácích zvířat… Ostatně i centrální evidence tržeb, kterou na naše hlavy chce od příštího roku uvalit ministerstvo financí, je ze stejného soudku centrálního šílenství.

Paradoxem dnešní doby ovšem je, že čím více toho o nás stát ví a čím více bizarních registrů je schopen stvořit, tím méně je jasné, k čemu to vlastně všechno potřebuje. Snad kromě toho, že k obsluze takových registrů je třeba armády vzdělaného úřednictva, jež potřebuje platy, doživotní definitivu, odbory, elektřinu, mobily, školení, služební cesty, samozřejmě nejmodernější počítače, auta, budovy. A taky je nutné vypsat výběrová řízení na pořízení bezpečných počítačových systémů, z nichž nesmí uniknout jediná informace o našem nashromážděném soukromí. Co kdyby se veřejnost dozvěděla, že Josef Vonásek z Mokropes vkročil 15. června ve 12.42 hodin na přechodu u místní školy do vozovky i přesto, že na semaforu svítila červená? Měl by zničený život, neboť my všichni ostatní (rovněž ovšem registrovaní) bychom si před ním uplivovali a dívali se na něj úkosem.

Smyslem tohoto textu a případného mediálního tlaku proti bobtnání české informační byrokracie není náprava tristního stavu; tak naivní už dávno nejsem, abych si myslel, že se naši (ne)odpovědní chytnou za hlavu, řeknou si: Aha, možná je ten náš nápad opravdu jen mrháním veřejnými prostředky, raději toho necháme.

Erární byrokratický tanker prostě pluje plnou rychlostí vpřed do země zaslíbené, katastrů plné a úrodné, paliva má nekonečné množství a pro jeho zastavení, nebo alespoň drobnou korekci trasy neexistuje ani náznak politické vůle.

Spíše se proto připravme na to, že dříve nebo později naši vládní mudrcové stvoří vyšší formu registrační civilizace: Centrální registr všech centrálních registrů.

Bez něj přece nelze žít!