Jsme schopný národ, jen nás řídí nemehla. Tomuto heslu nelze nepodlehnout. Ani když si ho vetkne coby předvolební heslo strana velkopodnikatele Andreje Babiše.
Horší ovšem je, když po úspěšných volbách na místa oněch starých nemehel nastoupí nová mehla. Jako mehlo Stropnický, mehla Krnáčová, mehla Jermanová nebo mehla Šlechtová. A když si mehlo Babiš přivede na ministerstvo financí spoustu dalších podřízených mehel, kupříkladu náměstka Wagenknechta, přezdívaného pan Audit. To se pak dějí takové věci, které se za minulých nemehel stát nemehly. Vlastně nemohly.
Třeba to, že ministerstvo pro místní rozvoj řízené mehlou Šlechtovou se pustí do ministerstva financí řízeného mehlem Babišem, že kvůli jejich zpackanému auditu čerpání evropských dotací evropské dotace vlastně vůbec čerpat nemůžeme. Za všechno může jakýsi kafkovský Monitorovací systém, jehož způsob pořízení se nelíbil auditorským mehlům z ministerstva financí. A kvůli tomu nám Brusel blokoval postupné čerpání stovek miliard korun. Do celého případu vstoupilo jako antické deus ex machina další gigantické mehlo – premiér Sobotka –, které vymyslelo vpravdě einsteinovskou konstrukci: Zaplatíme stovky miliónů korun za Monitorovací systém ze svého (a ne za peníze Unie, jak se původně plánovalo), a tudíž můžeme začít sosat eurodotace jako diví. Pořád přece budeme ještě v plusu, že ano. (Sobotka už ostatně triumfálně hlásí otevření prvního operačního programu.) Pointa ovšem spočívá v tom, že peníze jsme měli začít čerpat už loni. Kolik krásných rozhleden v údolích, kruhových objezdů v polích nebo golfových hřišť jsme za ně mohli postavit! Možná i na očipování všech školáků by zbylo. A hlavně – kolik kamarádů a kamarádů kamarádů už mohlo být napakováno!
Kdyby přišlo pár set schopných psychiatrů se zedníky za zády, obehnalo naše vládní úřady mřížemi a učinilo z nich uzavřená psychiatrická oddělení, nikdo by se nemohl divit. Jenomže to se samozřejmě nestane. Blázni se tady dělají z nás, daňových poplatníků a sponzorů této tragikomické frašky, která se vydává za schopné řízení schopného národa skutečnými odborníky.
Jednomu Čechovi, jenž tvrdí, že dotace jsou totéž co krádež, jen se za jejich čerpání nechodí sedět, došla s tímto státem trpělivost, objevil ostrůvek někde mezi Chorvatskem a Srbskem, obsadil jej a vyhlásil na něm svobodný stát Liberland bez dotací, daní, úřadů, mehel i nemehel. Zaujal světová média víc než naše prezidentské mehlo Zeman, hledající neexistující článek Ferdinanda Peroutky. Nad vyhlášením svobodného státu jistě zaplesali svobodomyslní občané, kteří už se nemůžou dívat na české politické panoptikum a začali možná přemýšlet i o emigraci.
Jenomže to není řešení. Nic přece neprovedli, aby z této země museli odejít právě oni.
Doba je sice vážná a nad Českem se opravdu stahují temná bouřková mračna politického neumětelství. Ale naděje přece jako vždy umírá poslední. Brzy musí přijít někdo nový s vizí a programem, jak správu věcí veřejných vrátit do koryta řeky zdravého rozumu. Někdo, kdo před volbami přijde s mottem, které má smysl, obsah a přináší naději.
Třeba – jsme schopný národ, jen nás řídí nemehla.
