Prezident Miloš Zeman pro Reflex: Úspory lidí jsou důležitější než deflace

Česká republika se postupně propracovala mezi země s dlouhodobou stabilitou, politickou i ekonomickou. V tomto kontextu tedy intervence České národní banky (ČNB) vybočila z trendu. Narušila se tím zároveň křehká důvěra občanů v tak důležité pravidelné zhodnocování úspor. Tyto úspory tvoří zdroje pro úvěry podnikatelům. Občané i podnikatelé dnes potřebují zejména stabilitu pro svou činnost, a ne prudké změny ze dne na den.

Dlouhý mě zkouší

Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý mne zkouší ze znalostí mandátu ČNB. Samozřejmě že je tento mandát odlišný od amerického prostředí a je podobný evropskému „standardu“, tedy primárně zaměřený na cenovou stabilitu. Nicméně i samotný zákon o ČNB uvádí: „Pokud tím není dotčen její hlavní cíl, Česká národní banka podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu.“ Věc tedy není černobílá.

Navíc se můžeme ptát, co to je vlastně cenová stabilita. Současný cíl ČNB v podobě dvouprocentního inflačního cíle by jistě ekonomové blízcí Vladimíru Dlouhému označili minimálně za kontinuální znehodnocování české měny. O co je navíc tento cíl lepší než dvouprocentní deflace?

Pokud se nebojíme, že mírná inflace vystřelí do inflační spirály, proč se bojíme, že dvouprocentní deflace vystřelí do spirály deflační spojené s růstem nezaměstnanosti? Ostatně i současná prognóza ČNB počítá, že letos dosáhneme mírné deflace. A najednou to bankovní radě ČNB nevadí, protože doufají, že to je pouze dočasný šok způsobený poklesem cen ropy.

Ochuzení lidí

Svými předchozími výroky jsem také nijak nekritizoval kredibilitu ČNB, již si za dobu své existence vybudovala. Pouze jsem upozornil na zásadní informaci, kterou si řada lidí ani firem neuvědomuje – že oslabením české měny jsme skutečně přišli o část svých úspor vyjádřených v eurech.

Pokud totiž přijmeme v budoucnu společnou evropskou měnu, bude to za horší kurs, než by byl před intervencemi. To ostatně přiznává i ČNB, jež uvádí, že se již znehodnocení koruny projevilo v ostatních nominálních veličinách, a nelze tedy očekávat, že se po skončení intervencí vrátí kurs koruny k euru na původní hodnoty. To v konečném důsledku sníží konkurenceschopnost českých podnikatelů při vstupu do eurozóny.

Mezi řádky

Mezi řádky jsem chtěl také upozornit na ještě důležitější bod, který si vedení ČNB zřejmě nedostatečně uvědomuje. A to je důležitost předvídatelnosti kroků státních institucí. Je sice pravda, že ČNB nikdy fakticky neopustila režim řízeného devizového kursu, ale fakticky intervence použila naposledy v roce 2002. Z toho důvodu již občané ani podnikatelé neočekávali, že by k něčemu takovému mohlo dojít.

Takový krok vedl k tomu, že například dovozci musí za své zboží najednou platit o 15 % více. Vzhledem k tomu, že konkurence je na většině trhů velká, tak nemohou zvýšit ceny a místo toho budou muset například propustit nějaké své zaměstnance. Dopad to má samozřejmě také na exportéry. A není pravda, že na všechny pozitivní. Pokud byl totiž exportér finančně odpovědný, tak si u banky zajistil stabilní kurs koruny vůči euru.

Najednou ale jeho konkurence – jež v tomhle tak odpovědná nebyla – dostává na tržbách o 15 % více, což může být v zisku ještě mnohem více. Finančně odpovědní exportéři jsou tak v extrémním případě nuceni opouštět trh. A takový signál určitě nepovažuji za pozitivní.

Nebráním se diskusi o měnové politice a také respektuji nezávislost ČNB. To však neznamená, že prezident republiky nemůže mít odlišný názor. Nové členy budu vybírat v souladu se zájmy české ekonomiky.

Na závěr drobná poznámka. Nikdy jsem nesdělil, že „nehodlám Miroslava Singra znovu jmenovat guvernérem“, protože Miroslav Singer již na tuto funkci nemůže kandidovat. Takový základní fakt by alespoň prezident Hospodářské komory měl znát.

Autor je prezidentem České republiky. Text původně vyšel v tištěném Reflexu č.16/2015.