Na americké stanici CBS mají slavný reportérský pořad 60 Minutes. Když jsem ho na začátku devadesátých let navštívil, překvapilo mě, že ho moderují samí staří muži kolem padesátky. Poněkud stupidně jsem se zeptal producenta, zda to tak je kvůli důvěryhodnosti. „Nikoli,“ odpověděl s úsměvem, „prostě zestárli.“ Pořad založili v roce 1968 a v době mé návštěvy ho vysílali pětadvacet let. Zanedlouho mu bude padesát a vysílá se pořád. Dnes je těm klukům pětasedmdesát.
Nám, kteří jsme přebalovali Reflex, když byl ještě v plenkách, je padesát teď. Tesařovi už bylo, J. X. Doležalovi bylo padesát před měsícem, Pečinkovi s Hrubým sice bude až za tři roky, zato já jsem o tři roky přes. Ano, je nám padesát. A Reflexu pětadvacet.
Narozeniny věcí se obvykle slaví jako úspěch. Tradice, hodnota, zkušenost, prověřenost časem. Žádná rychlokvaška. Vybralo to všechny zatáčky, úspěšně to čelilo nástrahám trhu, nespadlo do léčky. Přežilo. Osvědčilo se to. Hurá.
Narozeniny lidí vidíme spíš jako countdown: kolik zbývá. Samozřejmě stále míň. Po smrti nikdo netouží. Ani po stáří. Jako by v mládí byla naděje a ve stáří už nic.
Paradoxním ideálem je tedy starý časopis pro mladé lidi. Proč pro mladé? Asi že dlouho vydrží, zatímco my vymřeme. A že na ně míří reklama. Smysl to nedává, ale všechna periodika chtějí omladit. Být on-line, hodně obrázků a videa, aby i negramotná generace rozuměla. Chápu. Ale nesouhlasím.
Chválím čas mezi čtyřicítkou a šedesátkou a doufám, že horní hranice se bude příjemně posouvat. Skvělý věk. Zkušenosti a nadhled. Už víte, co se dokola opakuje, a nic z toho. Triviality i nejistoty za sebou, jasný směr. Děti dorůstají, povinností ubývá. Stále ještě plány a často i peníze na ně – tohle především by se těm adolescentům z reklamek mělo vysvětlovat. Nevýhody stáří daleko, výhody mládí stále přítomné. Kupujeme si znovu hračky, jezdíme na cesty, realizujeme sny a koníčky. Anebo se můžeme starat o to, kam kráčí společnost, svět a vesmír. A bonus: milostné komedie dnes točí herečky, jako je Meryl Streepová – v pětašedesáti. Přátelé, stáří dnes začíná mnohem, mnohem později.
Pětadvacetiletý Reflex je časopis pro lidi v nejlepším věku a pro ty chytré mladé, kteří jim stačí. Reflex chce vědět, čím se dvacátníci baví, ale už se nemusí každé blbosti účastnit, protože rozpozná podstatné. Ví, že máločemu se dá porozumět za dvacet vteřin. I to, že existují písmena a že má cenu je číst – klidně i na papírových stránkách, které se místo překlikávání postaru otáčejí.
Uklidněme se, relaxujme, čtěme. Nic se nejí tak rychlé, jak to vypadá. Času máme spoustu. Reflex bude dalších pětadvacet let s vámi. Pak se uvidí.
