Americký ekonom a sociální teoretik Thomas Sowell uvažuje o tom, k jakým pohromám by mohlo vést, kdyby teď byla uzavřena špatná dohoda s islamistickým Íránem ohledně jeho jaderného programu.Vidí to hodně pesimisticky.
Ve svém článku na serveru capitalismmagazine.com Sowell připomíná nedávná prohlášení úředníků OSN, že Írán už blokuje jejich dosavadní snahy sledovat, co se děje v jeho jaderném programu To by podle něj mělo napovědět každému, kdo to ještě neví, že jakákoliv dohoda s touto zemí bude v praxi naprosto k ničemu a nezáleží na tom, jaké jsou její podmínky, pokud Teherán může podvádět.
Co kdyby měli bombu
Podle něj je ohromující, že tak málo Američanů mluví o tom, co by to znamenalo pro jednoho z největších světových sponzorů mezinárodního terorismu, Írán, kdyby se stal držitelem jaderné bomby a vyvíjel mezikontinentální rakety, které mohou zasáhnout cíle daleko mimo Blízký a Střední východ.
Když během studené války byla jakási nukleární rovnováha mezi Sovětským svazem a Spojenými státy, tak se úvahám o tom, co by se stalo v případě nukleární války, říkalo „myslet nemyslitelné“. Jenže když si vezmeme třeba nacistický holocaust za druhé světové války, tak by nám mělo být jasné, že to, co je mimo představivost slušných lidí, není v žádném případě mimo fantazii a plány zločinců. Lidé jako Churchill varovali před Hitlerem a jeho „spalující nenávistí“.
Hned nás napadne, jaký druh nenávisti to vidíme na Blízkém východě. Viděli jsme pachatele sebevražedných bombových útoků proti Americe, kteří jsou ochotni obětovat svůj život při nárazu letadly do ohromných budov a tak ventilovat svou nespoutanou zášť.
Sověty by to nenapadlo
Sovětský svaz byl nesporně agresivní mocnost, ale v jedné věci byl vypočitatelný, nikdy neměl sebevražedné sklony. Představa, že by protivník zničil jejich města v případě, že by oni napadli jeho, měla dostatečný odrazující účinek, aby se na jaderný útok nepomýšlelo. Bude ale taková hrozba stačit na to, aby odradila fanatiky s apokalyptickou vizí? Sowell se ptá: Máme dát v sázku životy milionů Američanů a spolehnout se na naší schopnosti odradit Írán od jaderné války?“
Dnes je to skoro 70 let od toho, kdy byly jaderné bomby použity ve válce. Dlouhá doba od toho okamžiku vedla k pocitu, že nebezpečí není reálné. Ale nebezpečí je ještě větší a jaderné bomby ničivější.
Vyklidit cestu Íránu, aby mohl získat jaderné bomby, by pravděpodobně bylo tím nejkatastrofálnějším rozhodnutím v lidské historii. Mohlo by to lidskou historii neodvolatelně změnit, samozřejmě k horšímu.
Starají se o etiketu, ne o zánik
Podle autora je na tomto pochmurném pozadí téměř nepochopitelné, jak se mohou někteří lidé zabývat otázkou, zda má izraelský premiér Benjamin Netanjahu pronést v Kongresu řeč a varování proti navrhované dohodě a to bez předchozího souhlasu prezidenta Baracka ;Obamy, což bylo porušením protokolu.
„Na pozadí jednání Obamovy administrativy, jejímž výsledkem může být dohoda s katastrofálními důsledky pro národ, znamená stěžovat si na porušení protokolu kladení otázek etikety nad otázky úplné zkázy.“
Proč Barack Obama tak touží mít mezinárodní dohodu, která nebude mít žádné právní postavení v rámci ústavy, protože je to jen prezidentská dohoda a nikoli smlouva vyžadující souhlas Senátu?
„Existují nejméně dva důvody. Jedním z důvodů je to, že taková dohoda bude sloužit jako fíkový list zakrývající jeho neúspěch učinit cokoliv, co by mělo nějakou vážnou šanci zastavit Írán před vybudováním jaderného potenciálu. Tato dohoda bude chránit Obamu politicky, ale bude vystavovat americký lid bezprecedentnímu nebezpečí.“
Dalším důvodem je to, že tím, že s tím jde do OSN pro požehnání dohody a tak dostane ještě větší fíkový list, aby zakryl spoluúčast na tom, že největší nepřítel Ameriky bude mít jadernou zbraň. Jako občan světa nemá Obama žádný důvod upřít Íránu jaderné zbraně, když je ostatní národy mají.
Politicky, by prezident Obama nemohl něco takového říci otevřeně. Ale on bude předstírat, že touto dohodou nebezpečí pominulo. Lidé na Západě milují všechny dohody, které se zdají snižovat nebezpečí války.
Před válkou bylo dohod
Cesta k druhé světové válce byla poseta dohodami o kontrole zbrojení, ale všechno bylo jen na papíru a agresoři to dost ignorovali.
Tyto dohody uklidňující demokracie falešným pocitem bezpečí, vedly ke snížení vojenských výdajů, zatímco jejich nepřátelé budovali armády ze všech sil.
Zatímco probíhají pokusy o dohodu s Íránem, Rusko se rozhodlo, že uvolní pět let platné embargo na prodej antiraketového systému S-300 do této země.
Izraelský premiér Netanjahu v úterý hovořil s ruským vůdcem Putinem a varoval ho, že prodej S-300 do Íránu by jen posílila jeho agresi a podkopalo Blízký východ. Írán by byl takto posílen proti vojenskému útoku. V pozadí je zřejmě izraelská obava že by pak nebylo možné účinně zasáhnout proti jadernému programu, kdyby v něm Teherán pokračoval.
„Je po tomto obchodu se zbraněmi ještě někdo, kdo může vážně tvrdit, že rámcová dohoda s Íránem bude zvýšením bezpečnosti na Blízkém východě? zeptal se Netanjahu.
Na to můžeme říci, že jistě ano, najdou se lidé, kteří to budou tvrdit. Vždycky se najdou lidé, kterým bude všechno jedno a budou tvrdit cokoliv, jen když to pro ně bude výhodné.
