V okamžiku, kdy probíhají rozhovory o dalším směřování íránského jaderného programu, kde by především Spojené státy chtěly něco dosáhnout, objevují se v Izraeli úvahy o další obranné strategii. Malá země bude muset do budoucna volit pružnější taktiku, která bude reagovat na nové typy války.
Generálmajor Ejal Eizenberg (* 1963), který právě končí funkční období ve Velitelství domácí fronty (jednotky civilní obrany a záchranné sbory), poskytl rozhovor pro server timesofisrael.com. Právě v době, kdy se ve Švýcarsku jedná o dohodě o íránském jaderném programu, které Izrael moc nevěří, objevují se otázky, jak se stále aktivním nepřátelům bránit. Přitom je zjevné, že nepřátelům nejde o nic menšího, než Izrael zničit, takže prohraná válka by nebyla jen prohranou válkou, ale také koncem židovského státu.
Podle generála Eizenberga se dnes Izrael trochu podobá dinosaurovi. Všechny velké změny v dějinách lidstva vyústily ve vyhubení větších a zjevně silnějších tvorů a přežití menších druhů, které ale byly adaptabilnější. Hnutí Hamas vládnoucí v Gaze přichází s novými postupy, na které se izraelské obranné síly musí adaptovat. Podle generála to znamená projít „křížovou cestou“ změn v celé délce.
Například v operaci Lité olovo (2008) Izrael viděl zárodky nové válečné doktríny Hamasu, která spočívala v použití tunelů, ale nepodařilo se na to zareagovat s dostatečnou pružností.
Pozor na rakety
„Musíme být malí a rychlí, a ne velcí a těžcí,“ zdůrazňuje Eizenberg. „Jsme regionální mocností a působíme jako staří dinosauři a pokud to tak půjde dál, vyhyneme.“ Pokračuje dál v používání metafor a vzpomíná na Gullivera z Gulliverových cest a na slona, kterého viděl ve filmu, který byl napaden čtrnácti lvicemi a na společnost Kodak, která byla kdysi obrem mezi technologickými společnostmi, ale nestačila vstřebat přechod z filmu na digitální technologie.
Nepřátelé Izraele, dodává, přesně odhalili kritický bod v době války v Perském zálivu v roce 1991, kdy mnoho obyvatel Tel Avivu uprchlo z města a vláda Jicchaka Šamira podlehla požadavku USA, aby se země zdržela reakce na rakety Saddáma Husajna. Po této zkušenosti Izrael investoval do raket a řízených střel.
Teprve v dubnu 2011, asi pět let po druhé libanonské válce, byl Izrael schopen přijít se systémem protiraketové obrany Iron Dome, který nemá mezinárodní srovnání. Podle generála by systém Davidův prak, rozhodující část obrany, mohl být v provozu do konce roku 2015. Davidův prak je určený ke zneškodnění raket středního doletu a řízených střel, jaké má třeba libanonské hnutí Hizballáh a které mají dostřel 70 až 300 kilometrů.
Velké bombardování
Hamas postavil svou strategii na tom, že bombardoval Izrael po celé týdny. Příští válka s Hizballáhem začne zřejmě bombardováním a veřejnost by se měla připravit na 1 200 až 1 500 raket denně během celé války. Hizballáh bude chtít, aby Izraelci zakusili tíhu války a podle Eizenberga to bude na Izrael velký nápor, který zemi donutí odpovědět způsobem, který druhá strana ještě neviděla a nezná.
„Na druhou stranu říkám, že nemám tušení, jak bude Bejrút vypadat za příští války. Bude to smutnější, bolestnější, temnější.“
Projeví se tlak na zkrácení kampaně, aby se neopakovala padesátidenní letní válka. V důsledku války v Gaze a ceny zaplacené obcemi podél hranice se došlo k tomu, že je třeba mít v „nástrojovém kufříku“ více nástrojů, včetně schopnosti rychle přemístit nejvíce ohrožené segmenty populace a schopnost poskytovat logistickou podporu lidem, kteří zůstanou doma, ve zpevněných stavbách.
Nebezpečí i zdola
Objevují se také zprávy o nových technologiích, například radaru, který je schopen pronikat do hloubky pod povrch země a odhalovat tunely, které slouží Hamasu k pašování, přesunu bojovníků a unášení lidí za účelem vyjednávání o propouštění palestinských vězňů výměnou za rukojmí. Kdyby takové zařízení fungovalo, nebylo by nutné vysílat jednotky do Gazy a vyhledávat tunely tam. Problémy s tunely řeší na své straně i Egypt, který ale bez velké technologie prostě vystěhoval lidi z kilometrového pásma od hranice.
Jedná se prostě o náročný závod s nepřítelem, který čeká na chybu a v tomto závodě musí být Izrael o dost napřed, jinak se vystaví vážným problémům. Lépe řečeno osudovým.
