Po úspěšném útoku na novináře Ferdinanda Peroutku by se Miloš Zeman měl pustit do svatého Václava. Proč?
O svatém Václavovi existují v análech současníků jen dvě věty a ty ho ani nejmenují. I Zemana musí napadnout, že jde o postavu především vydedukovanou. Mohl by citovat, co by potřeboval. Co by si prezident mohl vybrat?
Argumentář
Třeba že svatý Václav byl fascinován Němci, kteří nás pak po mnichovské dohodě okupovali, a že to byl slabošský mnich v rukou západního kléru a fanatický pánbíčkář. Píše se o tom v Dalimilově kronice.
O sto dvaceti volech, jež Václav posílal do Saska, by mohl prezident vtipně prohlásit, že sám zná mnohem víc volů, které by také rád poslal do Saska stejně jako jeho nepovedený předchůdce, fascinovaný krvelačným Jindřichem Ptáčníkem.
Takové prohlášení by byla pěkná facka pražské kavárně, jež by zas spustila hysterický kvikot. Hradní ovčáčci čtveráčci by se pustili do hledání, aby pravda vyšla definitivně najevo.
Hledání je věc těžká a pracná. Kdo ale hájí pravdu, nesmí umdlévat. Zvlášť když nic nenajde. To jsou pak jen dvě další možnosti. Buďto platí, že pravda nějaké nalezené citáty ze starých knih nepotřebuje. Obejde se bez nich. Nebo že ty hledané citáty z Dalimilovy kroniky dávno někdo vyškubal, což je další důkaz jejich pravdivosti.
Hrad by se rozhodl pro druhou variantu, je elegantnější. Každý musí uznat, že kdyby ty hledané citáty v Dalimilově kronice nikdy nebyly, nikdo by je nemohl vyškubat. Ale protože je jezuité vyškubali, je jasné, že citáty existovaly. Zeman si je živě pamatuje. Je nepochybné, že je vyškubali pro jejich pravdivost. Tím by ovšem pražská kavárna sklapla.
Selhávání
Je správné, že prezident otázku selhávání našich intelektuálů jak dnes, tak v minulosti otevřel a stal se tak autorem nové pohádky Intelektuálovy nové šaty aneb Putna je nahý. Někteří intelektuálové, kteří se povalují právě v kavárnách, namítají, že svému vlastnímu selhání, když vstoupil do komunistické strany, protože prý byl dočasně fascinován jejím zločinným učením, se kriticky dosud nevěnoval. Chtějí tak odvést pozornost od toho, co jeden každý z nich pomotal sám.
Zatajují známé vystoupení Miloše Zemana v Přelouči, kde jasně řekl, že on do komunistické strany nevstoupil, on tam vnikl v roli rozvědčíka na nepřátelském území. Každý ví, jak se mu dnes hodí poznatky a styky tehdy mezi nepřátelskými komunisty získané. Když komunisty vytěžil, zas odešel a pustil se do kvalifikovaného zápasu s nimi. Myslíte, že by porazil Šloufa, kdyby neměl tyhle poznatky?
Boje v ČSSD
Podobně postupoval, když pronikl do ČSSD, aby poznal ty darebáky zblízka. A jak se mu to dnes v boji proti nim hodí. Kdyby všechny ty Zaorálky, Sobotky a Grosse neznal, těžko by proti nim dnes bojoval. Škoda jen, že přeloučské vystoupení prezidenta nikdo nezná, protože se pražské kavárně podařilo ho zatajit.
Podobně postupoval i místopředseda vlády Babiš, když pronikl jako rozvědčík přímo mezi rozvědčíky komunistické Státní bezpečnosti (StB). Pražská kavárna tvrdí, že ho využívali jako udavače. Není to pravda, protože to bylo opačně.
Ne StB jeho, ale on StB vytěžoval, takže se dá poctivě říci, že StB hrála v kauze Babiš roli užitečného idiota, který svému domnělému agentovi leccos vykecal o fosfátech. To by se druhá strana tehdejšího zápasu StB s fosfáty bez Babišova výzvědného angažmá nikdy nedozvěděla.
Nabízí se otázka, zda i dnes nepronikli Zeman na Hrad a Babiš do vlády v roli podobných vyzvědačů, kteří sbírají poznatky pro nějaké zítřejší hnutí, jež přijde po dnešku, aby dnešek odsoudilo a napravilo, a jemuž oni dva jako znalci toho starého stanou v čele. Vždyť dějiny jsou věčný koloběh starých chyb a nových náprav, které se časem proměňují v další staré chyby, jež přichází někdo nový napravit. Neznamená to ale, že se bojovník za pravdu smí unavit.
Text původně vyšel v tištěném Reflexu č.8/2015.
