V první dny po masové vraždě francouzských novinářů se z řad evropské společnosti ozývalo jen odsouzení vražd. Ovšem s ustupujícím šokem je stále více slyšet hlas, který říká, že si žurnalisté za svou smrt vlastně mohou sami, protože si dovolili „provokovat“ islám. Názory křesťanského teologa Tomáše Halíka, slova papeže a dalších představitelů různých náboženství se právě tak dají pochopit.
Tomáš Halík dokonce zašel ještě dále, když přirovnal karikování muslimů k nacistickým karikaturám židů. Je tedy evidentní, že se náš svět dostává do hlubší krize hodnot. Hodnot náboženských proti hodnotám svobody.
Není to poprvé, co se tato krize objevila, ale bohužel doposud se ji v Evropě nikdo nepokusil řešit a nechává se stále jen zahnívat. Odpovědět na otázku, jestli má být trestné karikování náboženství nebo je naopak přijatelné urážet věřící, znamená i odpovědět na nevyřčenou otázku: „Co je více? Náboženství nebo svoboda?“
Všichni proti všem
Opravdový věřící nemůže zůstat citově laxní k tomu, když někdo uráží a hanobí jeho víru, ale reakce na to jsou různé. Ti z muslimů, kteří následují doslovně vzor svého proroka Mohameda, zabíjejí jeho kritiky, ti umírněnější chtějí v kooperaci s křesťany a židy pouze trestat vězněním a pokutami.
Naopak ti, pro něž se životním cílem stalo urážet nábožensky orientované spoluobčany, reagují křikem o potlačování svobody a zaváděním totalitních praktik, v nichž jsou znevýhodňována náboženství.
Tak nebo tak jsme se dostali do stavu, kdy je čas začít znovu hovořit o „společenské smlouvě“. Obávám se, že se stále více dostáváme do stavu, který filozof Hobbes popsal jako válku všech proti všem, v které ovšem jednotlivé strany občas s jinou stranou uzavřou dočasné spojenectví proti straně třetí.
Je tudíž nesmysl hovořit o válce dobré Evropy proti zlému islámu. Naopak jsme ve stavu, kdy se tu občas spojí ateisté s muslimy proti křesťanům, tu v jiné věci křesťané s muslimy proti ateistům apod. Kam ovšem tato situace dlouhodobě povede?
Obávám se, že k ničemu dobrému. Dojde pouze k ještě větší radikalizaci všech a jednoho dne možná i k nějaké podobě občanské války. Tento střet nebude střetem o přítomnost islámu v Evropě, ale střetem o pojetí společnosti a svobod. O pojetí filozofie a jejího praktického vlivu na evropské společenství.
V tomto střetu se ocitnou mnozí dnešní islamofobové na stejné straně jako muslimští extremisté a proti nim budou stát evropští vlastenci s umírněnými muslimy. Ano, možná je to pro mnohé nepochopitelné, ale my u nás opravdu nemáme problém s islámem, ale s jeho interpretacemi.
Musíme být silní
Pokaždé si na to vzpomenu, když slyším, že by někdo u nás chtěl zakázat islám. Historie a filozofie nás učí, že pouze tyranie a ideově (či duchovně) slabé systémy se uchylují k zákazům konkurenčních názorů a myšlenek. Právě proto je v ortodoxním islámu zakázáno šířit mezi muslimy myšlenky neislámské nebo konat evangelizaci. Opravdu se chceme snížit na tuto úroveň?
Nebylo by spíše v souladu s naším pojetím svobody nechat muslimy veřejně kázat své pojetí islámu, byť by bylo radikální, a naopak tvrzení analyzovat, dokazovat nelidskost a nelogičnost jejich slov?
Copak se opravdu musíme hlásit k odkazu „demokratických“ tyranů, kteří ve jménu ochrany cti božstev poslali na smrt Sokrata? K odkazu teroru všech těch nacionálně-socialistických, komunistických a jiných revolucí, které na hranicích pálily knihy a pak i lidi?
Anebo je lepší se přihlásit k odkazu lidí, jako byl Suetonius, Spinoza, Burke, Ježíš Kristus a další? Copak nechápeme stále slova, že „ve svobodném státě musí být svoboda řeči a svoboda myšlení“, nebo: „nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat?“. Copak není lepšího příkladu než Ježíše, který nikdy nevyzýval své učedníky, aby ho bránili pomocí násilí, ale učil je milovat nepřátele a na tasený meč řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.“
Těm, kteří by chtěli zakázat islám, stejně jako těm, jež by požadovali zákaz karikování islámu, nezbývá než vzkázat, že to, co dělají, je snaha o zrušení základního dogmatu naší evropské společnosti - svobody jednotlivce, a to by byl krok směrem k totalitě.
