Miloš K. Zeman s taktem sobě vlastním vytyčil novou koncepci interakce s handicapovanými lidmi. Měli by být jen mezi srovnatelně postiženými. Proto navrhuji urychleně hlavu státu také umístit do nějaké komunity, která by mu konvenovala. Třeba mezi pacienty s alkoholovou závislostí.
V rehabilitačním ústavu v Brandýse nad Orlicí zazněly z úst pana prezidenta Zemana slova, jakých se snadno dočkáme od každého pacienta s alkoholovou demencí. Pan prezident se vyjadřoval k systému vzdělávání, kdy do stejné třídy chodí zdravé i postižené děti. „Vůbec se mi to nelíbí a jsem proti. Sloučení handicapovaných dětí s těmi nehandicapovanými je neštěstí pro obě skupiny. Děti jsou daleko šťastnější, když jsou zasazeny do rovnocenné komunity.“
Pan prezident si zjevně myslí, že nejsme všechno lidi, ale že jsme příslušníci různých komunit, které se mají stýkat jen v rámci nich. Když bychom přimhouřili oko, je možné se zamýšlet o nevhodnosti společných tříd zdravých a těžce mentálně retardovaných. Co se týče lehkých mentálních retardací, a jakýchkoliv fyzických handicapů, je požadavek na izolaci těchto dětí „mezi své“ podobný myšlence na izolaci Židů. Tu uplatňoval jistý Adolf Hitler a metodě jsme si zvykli říkat holocaust.
Proto bych pana Miloše K. Zemana chtěl poprosit, aby se svými zlepšovacími návrhy na separaci nemocných dětí začal nejprve u sebe. Při své inteligenci jistě uzná, že jeho projevy v poslední době jsou na hranici demence, v jeho případě nejspíše alkoholové (byť nelze vyloučit ani demenci stařeckou, vaskulární, z nedokrvení mozku).
Pan prezident aby se měl co nejrychleji odebrat vykonávat svoji funkci do komunity, která odpovídá jeho stavu.
