Miloš Zeman býval kdysi politikem, kterého stálo za to sledovat. Ty doby jsou ale nenávratně pryč. Dokázalo to i jeho páteční vánoční poselství. Neustálé opakovaní toho, co už jsme slyšeli stokrát, není důstojné jeho funkci a je to nepochopení role prezidenta. Ten má národ sjednocovat, inspirovat, nabízet své vize a výhledy do budoucnosti. Jenže toho jsme se od hlavy státu nedočkali.
Zeman hodnotil vládu a opakoval známé fráze, které vyslovuje pořád. Například: „Tato vláda dala lidem naději“. Některým dala a jiným zase ne. Je to zřejmé a prezident zapomíná na zcela podstatnou věc – většina občanů tuto vládu v posledních sněmovních volbách nevolila. To neznamená, že ji nemáme respektovat jako demokraticky zvolenou zástupkyni lidu, ale Zeman by měl být nadstranický a nestranný. A to v tomto případě není. Dokonce předtím si svévolně jmenoval svůj vlastní kabinet vedený Jiřím Rusnokem.
Už je také únavné celá dlouhá léta poslouchat o tom, jaký má být služební zákon a že by měl konečně být přijatý zákon o prokázání majetku. Zeman to mohl jako premiér udělat sám, ale neudělal.
Krátké Zemanovo vystoupení bylo zakončeno tím, že se nebojí říkat svůj názor (takže pochválil Čínu a nebojácně vypustil její kritiku za vytrvalé fatální porušování lidských práv v této zemi, velmi odvážné…). Zvláštní ovšem je, že odlišné názory od těch jeho, jsou pro něj a jeho hradní kavárnu nepodstatné a nedůležité. Přitom v roce 2013 před svým zvolením tvrdil, že bude „prezidentem deseti milionů občanů“. Pane prezidente, kolik milionů vám ještě zbylo? Dva? Tři?
Největší problémem Miloše Zemana ale je, že nenabízí „deseti milionům občanů“ vůbec žádnou vizi. Žádný výhled do budoucnosti, kam by země měla směřovat. Nic takového jsme od něj ani v náznaku při tomto vánočním poselství neslyšeli. Místo toho jen opakování opakovaného. A to je na nejvyššího představitele země zoufale málo.
