Chcete-li se v Indonésii stát policistkou, musíte být panna. K tomu na vás po ověření předepsaného stupně inteligence a tělesného zdraví policejní lékaři provedou kontrolu vsunutím dvou prstů, jak přikazuje vědecký postup zjištění neporušenosti blanky panenské. Zjistí-li, že je už porušená, měli by vás oficiálně odmítnout.
Místo toho vás ale tak jako tak přijmou, protože dostali od státu příkaz zvýšit procento žen v policii z nynějších pouhých tří procent z celkového počtu 400 000 příslušníků. Test panenství se ale neruší, aby policejní lékaři nepřišli o jednu z hlavních atrakcí svého povolání, jímž je beztrestné pošimrání panenské, případně panenství zbavené „pussynky“.
Z tradiční policejní regulace není zcela jasné, jak dlouho po nástupu do policie si příslušnice musí panenství uchovat, případně co se stane nadřízeným, kteří by ji při výkonu povolání o panenství připravili, či zda odchodem do manželství – a tím předpokládanou ztrátou panenství – příslušnice přicházejí o zaměstnání.
Na jak velké procento chtějí ženský kontingent zvýšit, zatím nestanovili, ale ženy se do tohoto jinak prestižního zaměstnání po tisících stále nehrnou. Bude to možná tím, že poměrně emancipované Indonésanky si svá ohanbí raději nechávají šimrat muži milovanými a milujícími, pokud možno ve stavu manželském.
Ale také možná už i tím, že s plíživě sílící politickou mocí imámů nad volenými politiky a profesionálními policajty se zvyšuje riziko, že jednoho dne testující lékař bude muset „bezblannou“ – ač nevdanou – uchazečku předat imámskému soudu za vědecky prokazatelný předmanželský sex. Na ten se v nejpřísnějším šariátu vztahuje trest smrti ukamenováním. Tento trest ještě v nábožensky poměrně vlažné Indonésii zatím neplatí, ale vehementně se o něj usiluje.
Text byl původně publikován v tištěném Reflexu č. 48/2014.
