Po správné klenutosti banánu se nyní Unie zabývá dalším zcela zásadním pseudoproblémem, to jest igelitovými taškami. EU chce výrazně snížit jejich užívání. To se možná i povede, ale...
Na začátek kontrolní otázku, přesněji trs kontrolních otázek: Za prvé - znáte někoho, kdo vyhazuje igelitové tašky, ve kterých si přinese nákup (pokud se mu do nich nákup nevylije nebo se neprotrhnou samozřejmě). Já nikoho takového neznám - a nelžu. Všichni je nadále používají. Druhá otázka: Znáte někoho, kdo shromažďuje a následně vynáší odpad - tříděný i komunální - v něčem jiném než v igelitkách? Tady přiznávám, že už to není tak jednoznačné, třeba koš na papír pod psacím stolem vynáším tak, že ho vezmu k popelnici a vysypu do kontejneru celý, ale jinak opravdu všechno ostatní - včetně papíru, který nevyhazuji při práci u stolu, třeba papírové obaly potravin - shromažďuji v celkem čtyřech igelitkách v předsíni. A pak i s těmi igelitkami vyhodím. Znáte někoho, kdo to dělá jinak? A konečně třetí otázka: Víte, z čeho jsou obvykle vyrobeny plastové pytle na odpad, které se prodávají v rolích v drogerii? Ano, máte pravdu: Jsou z igelitu.
Nyní se však Evropská unie rozhodla, že bude proti igelitkám bojovat. Nejlépe jejich povinným zpoplatněním. To sice už v obou supermarketech, kam chodím, je zevedené, ale nešť. Tak je nyní asi zdražej. Cílem iniciativy je snížení spotřeby igelitek na hlavu a rok za deset let na čtyřicet kusů.
Páni úředníci jistě dosáhnou svého. Zákonitým důsledkem však bude obrovský nárůst spotřeby kupovaných plastových pytlů a pytlíků na odpadky, protože v něčem se přece vyhazovat odpadky musí. Takže snížení spotřeby igelitových tašek zákonitě povede ke zvýšení spotřeby plastových pytlů na odpadky. A to je cíl, za který stojí za to bojovat celoevropsky.
