Kyjev slibuje pokračování ofenzivy, povstalci se stahují do Doněcka

Kyjev slibuje pokračování ofenzivy, povstalci se stahují do Doněcka Zdroj: ČTK

VILIAM BUCHERT: Z výsledků voleb na Ukrajině se neradujme. Země pořád stojí před krachem a problémy

Optimismus, který ovládl Evropu po nedělních parlamentních volbách na válkou sužované Ukrajině, není na místě. Tvrzení, že vítězství takzvaných „prozápadních síl“ povede ke stabilizaci země (to říká premiér Sobotka) je naivní. Zda se na Ukrajině něco změní a zda tento stát skutečně zahájí potřebné reformy, uvidíme až za několik let. A zkušenosti jsou spíše varující.

Dobrou zprávou je, že poprvé se do ukrajinského parlamentu od vyhlášení samostatnosti v roce 1991 nedostali komunisté. Že oslabily proruské strany a že příliš podpory nesebrali ani na druhé straně barikády stojící ukrajinští radikální nacionalisté (jak někdy s oblibou říká i prezident Zeman, banderovci). Jenže ani to všechno pro uklidnění situace nestačí.

Ukrajině v březnu Vladimir Putin ukradl Krym. Na tom se už nic nezmění, tento poloostrov bude součástí Ruska. Uznat to svět nemusí, ale to je tak všechno, co s tím udělá. Daleko horší je situace na východě země – Doněcká a Luhanská oblast na místech, kde vládnou separatisté, volby ignorovaly. Ty svoje budou mít 2. listopadu. Nabubřelá tvrzení prezidenta Petro Porošenka, jak získá odtržená území zpět, jsou spíše nereálná. To Moskva prostě nedopustí. Dohlídne na to…

Nakonec to pro Ukrajinu nebude katastrofa, ale jiná pohroma naopak zažehnána není – hospodářství stojí před krachem, stát neprošel ani za dvacet let potřebnými reformami a pořád se nezdá, že by k tomu byla vůle, schopnosti a odhodlání. Jenže pokud se to nestane, kyjevské vlády budou slabé a budou se rychle střídat pod tlakem veřejnosti.

Ukrajina má dvě možnosti, jak krizi vyřešit – dohodnout se s Ruskem na řešení situace na separatistickém východě a začít konečně s ekonomickými změnami, které budou pořádně bolet. Ani jedno není jednoduché, ale jiné cesty není.

Varující ovšem je, že ukrajinské elity se nikdy nedokázaly domluvit na společném postupu a po čase se vždy rozhádají, což má někdy i krvavé následky. Chtělo by se věřit tomu, že teď to bude jinak, ale zkušenost velí k velké nedůvěře a opatrnosti.