Božena Jirků

Božena Jirků Zdroj: Profimedia

Štrougal slavil devadesátku, popřát přišla i šéfka Nadace Charty 77

Na úterním večírku u příležitosti devadesátin někdejšího komunistického předsedy vlády Lubomíra Štrougala se objevila i ředitelka Nadace Charty 77 Božena Jirků. Podle svých slov přišla jen jako doprovod manžela Zdeňka Jirků, který sepsal jeho paměti.

Božena Jirků, známá svým pořadem ze 70. let Nad dopisy diváků, vede nadaci, která od konce roku 1978 podporovala z ciziny disidentské aktivity v Československu a dnes je jejím hlavním projektem Konto Bariéry, které pomáhá handicapovaným. Jirků dorazila v úterý večer do pražských Holešovic na oslavu devadesátých narozenin Lubomíra Štrougala. „Manžel psal s panem Štrougalem paměti, tak jsme ho přišli pozdravit,“ sdělila serveru Blesk.cz Jirků. Dále však tvrdila, že ji žádné přátelství s bývalým politikem minulého režimu nespojuje a přišla jen kvůli té knize.

Ve skutečnosti celkem o nic nejde, je to spíše taková kuriozita. Paní Jirků se na oslavu možná skutečně dostala víceméně náhodou. Nežijeme v době, kdy se lidé kádrují podle toho, na čí oslavu narozenin přišli, nebo na čí pohřeb dorazili, nebo s kým se bavili v parku.

Náš Lubomír

Je to nicméně příležitost zamyslet se nad fenoménem Lubomíra Štrougala. Štrougal platil vždycky za toho hodnějšího komunistu. Nebyl považován za stejného sekerníka jako byl například Vasil Biĺak. Je celkem myslitelné, že kdyby se socialismus vyvíjel podle představ Lubomíra Štrougala, možná by se nám žilo o něco lépe, než v normalizační tmě sedmdesátých a osmdesátých let. Z tohoto hlediska nebyly všechny země tzv. socialistického tábora stejné. V takovém Maďarsku se v posledních letech jistě žilo o dost lépe než v Husákově Československu. To nic nemění na tom, že Štrougal byl po desetiletí předním představitelem režimu, který tu utiskoval lidi do posledního dne.

Pokud někdo nechce utrácet peníze za komunistické Haló noviny, najde zadarmo na internetu mnohá svědectví o tom, jak je v hlavách jistých lidí bývalý režim stále ještě živý. Jako nostalgická vzpomínka. Havlovi tam komunisté všeho věku spílají jako notorickému opilci, který zaprodal tuto zemi a měl zálibu v bombardování civilistů.

Pokud jde o morální stránku věci, stojí samozřejmě za to rozlišovat, jestli někdo byl o něco lepší nebo o něco horší. To, že se někdo aktivně nebo i pasivně podílel na budování režimu, který lidi zavíral, zakazoval jim svobodně mluvit, znemožnil jim svobodně cestovat, a který zhoršil životní úroveň a zkrátil tak životy mnoha lidí, je ovšem i tak podíl na zločinech. Je potřeba na zločince ukázat. Na to, aby byly účinně potrestáni, je už pozdě. Pořád ale ještě můžeme věci správně pojmenovat. Přejme Lubomíru Štrougalovi ještě mnohá léta ve zdraví a to, co přejeme sobě. Paní Jirků a ani nikoho jiného nekádrujme za účast na večírcích. Kandidátů na tuto činnost tu máme dost. Faktem je, že řada z nás se na posttotalitní večírky nedostane ani náhodou. Jistě se najde někdo, kdo řekne, že nás tam nikdo nezval. Ale v tom to právě je, že někoho zvou a někoho nezvou.