Žďárská tragedie má jeden aspekt, který se dostatečně nezdůraznil a nepodtrhl.
V tragedii, která se odehrála ve žďárské škole, figurovali hned dva hrdinové.
Přitom se mluví jen o jednom - o šestnáctiletém mladíkovi, který nasadil svůj život, aby zachránil spolužačku, a zaplatil za to daň nejvyšší. I když to jeho rodičům syna nevrátí, jsme povinni na toho chlapce vzpomínat jako na hrdinu, který zahynul tak, jak se sluší na pravého chlapa.
Smrt mladíka je natolik otřesná, že se v emoci té zprávy úplně ztratila informace o tom, že se v celém neštěstí angažoval ještě jeden hrdina. Policejní vyjednavač, který se dobrovolně a z vlastní iniciativy vyměnil jako rukojmí u šílené ženy, která chtěla vraždit. Stejně jako mrtvý mladík, i tento muž neváhal a nasadil život proto, aby zachránil život jiný. Pobodanou dívku, která by bez lékařského ošetření vykrvácela. Policejní vyjednavač se nabídl únoskyni jako „náhradní“ rukojmí, s tím, že jde do velkého ohrožení vlastního života,a zachránil tím život zraněné dívky. To, že přežil, je obrovské štěstí a souhra náhod. Když do té situace vstupoval, musel velmi dobře vědět, že s velkou pravděpodobností jde na smrt.
Je pravda, že jako policista je za něco podobného placen. Na druhou stranu ale - kdo z nás by se za ty peníze, co si u policie vyjednavač vydělá, byl ochoten vyměnit za rukojmí šílené ozbrojené ženy? Já bych si to opravdu rozmyslel - a přiznávám, že ze strachu. Takže i český národ má hrdiny. Třeba toho policejního vyjednavače ze Žďáru. Jen je bohužel zatím neumíme dobře rozeznat.
