Těžko si představit, co všechno ještě můžeme zažít v případě taškařice se jménem služební zákon. V pátek se premiér Sobotka v přímém přenosu pohádal se svým ministrem Dienstbierem o podobě zákona, sněmovna a strany se scházejí a rozcházejí, obecenstvo je unavováno absurdními příběhy. Problém je přitom někde jinde – služební zákon je bitevním polem pro politické strany, zájmy občanů příliš neřeší.
Občanům, rozuměj voličům, je úplně ukradená diskuse, kdo zákon připraví, kam budou šéfové úředníků spadat a zda bude či nebude existovat nějaký generální ředitel státní služby (to je zabijácká metoda na utrácení peněz: vytvoříme další nový úřad a někdo bude řídit to, co už někdo řídí dnes). Strany se hádají, mezitím lidé vypadají někdy na úřadech jako pitomci, s kterými si někdo hraje.
Pokud Česká republika něco potřebuje, tak to není vznik nových úředníků a úřadů, ale výkonnější státní správa. Potřebuje úředníky, kteří vydávají rychle a kvalitně nejrůznější doklady, kteří umožňují rychle zakládat firmy, kteří nekomplikují život a podnikání. Přijetím nového služebního zákona se ale nic takového nestane. Ani nemůže stát.
Nevybereme si ani ve světě, všude to funguje jinak. V Singapuru či Hong Kongu, které jsou velmi výkonnými a efektivními státy, je úřednictvo dobře placené, ale vliv politiků na práci byrokracie je obrovský. Přesto je v Singapuru daleko menší korupce než u nás. I s těmi politiky to jde… V Rakousku mají takzvanou definitivu (mimochodem byla kdysi i u nás, od monarchie až po komunismus, zrušena byla až v roce 1966), když se u našich sousedů někdo osvědčí, po šestileté zkušební době zůstane, pokud chce, u státu navždy. Je to záruka produktivnější práce? Není. Je to záruka, že zakázky nepodléhají korupci? Také ne. V Nizozemsku se s tím naopak moc nemažou – úředník může být poměrně jednoduše propuštěn a státní zaměstnanci jsou přijímáni ve výběrových řízeních. Je to méně byrokratický, spíše manažerský postup. Funguje Rakousko lépe než Nizozemsko? Nikoli.
Báchorky českých politických stran a jejich představitelů o služebním zákoně, o tom, že jeho přijetím se omezí korupce, že vše bude fungovat lépe a že něco chce EU, jsou jen řeči.
Pokud chce být stát skutečně na straně občanů, tak ať je už konečně přestane buzerovat nadbytečnou a nekonečnou byrokracií i papírováním. To by měl být hlavní cíl služebního zákona. My ale vidíme jen divadlo, co všechno se údajně změní a jaká je s tím práce.
Politolog a historik Stanislav Balík k jednání o služebním zákonu v polovině července napsal: „Jaký tedy bude výsledek? Státní služba/správa se ani po přijetí nového zákona nezlepší – jen v ní časem možná bude více profesionálů (ať už to slovo znamená cokoli). Podivný pocit směsi jak státní zvůle, tak státní bezmoci přetrvá a bude se prohlubovat – a dále bude podrývat důvěru občanů v náš společný svobodný stát.“
Tak, tak…
