Ministr financí Andrej Babiš se v úterních Lidových novinách podrobně vyjádřil k informacím médií o takzvané dani ze životního stylu. Šéf ANO popřel, že by jeho úřad chystal jakoukoli novou daň pro bohaté. Podle něj nebude nikdo trestán ani za svůj životní styl, ani za život v luxusu. „Hodláme konečně trestat zloděje,“ oznámil vicepremiér. Kdo ale určí, koho hodlají úřady kontrolovat? Kdo je vlastně bohatý? A budou se snad vytvářet seznamy „nepohodlných občanů“?
Ministr Babiš totiž nevysvětlil, kdo se má podrobit kontrole. „Kandidáty“ na kontrolu vybere kdo? On sám? Finanční úřady? Ministerstvo financí? Nějaká komise? A kdo zaručí, že nebudou otravováni i občané, kteří nic neprovedli? A jak se budou kontrolovat firmy, jež daní v cizině? Vždyť jsou to tisíce podniků, které patří skutečně bohatým lidem. Na to odpovědi neznáme.
„Povinnost dokladovat zdroje nabytí majetku se bude vztahovat pouze na majetek, jehož cena přesahuje určitou hodnotu,“ píše ve svém textu Andrej Babiš. Opět to vyvolává další otázky: Jak vysoká hodnota to je? Kdo ji určí? Co je pro někoho hodně, může být zase pro jiného málo. Jsou to milióny, stamilióny, nebo miliardy?
Obava, že věc bude provedena účelově a bude zaměřena jenom na někoho, je oprávněná. Začne ministr kontrolovat například i své obchodní partnery a známé? Nebo se podívá pouze po politické a podnikatelské konkurenci? Na všechny tyto otázky by měl ještě ministr Babiš odpovědět a jasně je veřejnosti vysvětlit.
Máme totiž zkušenost s podobnou akcí, kterou v roce 1998 s velkou pompou vyhlásil tehdejší premiér Miloš Zeman. Jmenovalo se to Čisté ruce a kromě několika už předtím známých případů (například kolem tehdejšího černého financování ODS) šlo vše do ztracena. Akce Čisté ruce skončila fiaskem a v mezidobí si podle opoziční smlouvy ČSSD (ta Zemanova) a ODS (Klausova) rozdělily všemožné posty v zemi.
