Jeden z nejznámějších českých psychiatrů, Cyril Höschl, se dnes ve svém příspěvku věnuje duševnímu rozpoložení, které se jmenuje nostalgie. Text byl zveřejněn v minulém vydání tištěného Reflexu.
Nostalgie jako choroba se sice nediagnostikuje, ale je duševním rozpoložením, jež může postiženého značně handicapovat a vykazovat řadu patologických známek. Jeho popis pochází od J. J. Hardera (1678) a J. Hoffera (1688) z Basileje a znamená stesk po domově. Sám název nostalgie souvisí s řeckými slovy νόστος = touha a ἄλγος = bolest. Z hlediska hlubinné psychologie se za nostalgií obvykle skrývá strach z osamocení, respektive touha přiblížit se citově fixovanému objektu.
Jedinec si tedy promítá do minulosti to, co mu v současnosti chybí. Tento mechanismus může být udržován v chodu ztrátou životních jistot anebo i jen prostým stárnutím (laudatores temporis acti = chváliči starých časů). Vše, co je po odloučení daleko doma či kdesi v dětství, se zdá krásné, spořádané, zidealizované, v protikladu s neradostnou přítomností.
Nostalgie bývá na pozadí literárních děl, jež se upínají k vlasti, k dětství, k mladosti a času malin nezralých. Jejím produktem bývají emigrantské stesky a živé sny s návraty do domoviny. Koncem třicetileté války se u vojáků španělské armády ve Flandrech nostalgie popisovala jako „el mal de corazón“ (nemoc srdce). Jiným výrazem bylo „estar roto“ (být zlomen).
Nostalgie souvisí s vykořeněním, o němž mluvíme u osob přenesených do cizí kultury a do značné míry izolovaných a odcizených. V těchto situacích se projevují známky deprese, jako smutek, ztráta motivace, chuti k jídlu, nespavost, ochablost, úzkost, emoční otupělost, někdy až jakýsi stupor. Porozumění psychopatologii, jež z těchto stavů pramení, se věnuje transkulturální psychiatrie, zvláště ta její část, jež se zabývá problémy přistěhovalectví a menšin.
Ve Wikipedii najdete ale i modernější význam pojmu nostalgie jako záliby ve věcech zastaralých a vyšlých z užívání, což je asi reakce na přímočarý modernismus a futurismus první poloviny 20. století, který překonával vše minulé a měl za to, že nové je vždycky lepší než staré.
V hudbě se nostalgií rozumí „retro“ – písničky, jež – podobně jako filmy – připomínají starším lidem jejich mládí.
Určitou variantou je i sbírání starožitností a starých krámů. „Staré Rakousko“ se tak nejeví jako „žalář národů“, ale spíš jako roztomilé působiště Járy da Cimrmana. V bývalém východním Německu se dokonce rozšířil stesk po „starých dobrých časech“ NDR, jenž se v němčině nazývá Ostalgie (Ost = východ) a zahrnuje třeba i filmy. Obdobou u nás je obliba seriálů jako Okres na severu či 30 případů majora Zemana.
Tento nevinný splín může však za určitých okolností i zaslepit vůči faktům a s přispěním i dalších mechanismů nabýt společensky nebezpečných politických forem. Společenské katastrofy ovšem nejsou psychiatrickým problémem v pravém slova smyslu a pojišťovny jejich prevenci nehradí…
