ANO, Zelení, TOP 09, ČSSD, Piráti – strany a hnutí, kterými zmítají vnitřní spory. Stojí za nimi často neukojené (a neukojitelné) osobní ambice při sestavování kandidátek a až příliš široké ideové rozdíly uvnitř stran. Těm nezbývá nic jiného, než se změnit, nebo budou postupně oslabovat.
ANO 2011
Hnutí ANO sice velmi pevnou rukou vede Andrej Babiš, ale dochází zde k vážným sporům, pokud jde o další posty. Náměstkyně za ANO na ministerstvu spravedlnosti Hana Marvanová musela odejít, když se nepohodla s ministryní Helenou Válkovou, kterou také nominovalo stejné hnutí. Jejich spor musel vyřešit až guru Babiš. Výsledkem je, že Marvanová odešla a ani nebude kandidovat za stranu do Senátu, jak se původně plánovalo. Pro pražské podzimní volby nejprve ANO získalo bývalého primátora Jana Kasla, který předtím postupně přecházel od ODS do SNK-ED. Nakonec musel opět zasáhnout Babiš a hádky mezi Kaslem a nynější šéfkou pražské organizace ANO a bývalé sociální demokratky Kleslové ukončil rázně: Na čele jejich pražské kandidátky nebude ani jeden. Náhrada se urychleně hledá.
Předseda hnutí Babiš také několikrát v různých rozhovorech a vyjádřeních naznačil, že není spokojen s prací některých poslanců a poslankyň, ale i členů v regionech. Prý musí v podstatě všechno dělat sám. Když chtěl řídit stranu a stát jako firmu, nelze se čemu divit.
TOP 09
TOP 09 má problémy zejména ve své volební baště – hlavním městě Praze. Členové se nedokážou domluvit, kdo bude na kandidátce v podzimních komunálních volbách. Deník MF Dnes k tomu uvedl: „Spory došly už tak daleko, že vznikají hned tři různé kandidátky pro podzimní volby do pražského magistrátu.“ Dalším problémem je to, že například do Senátu či v komunálních volbách nebude všude TOP 09 kandidovat společně se Starosty. Stranu to ale oslabí na obou jejich křídlech.
Zelení
Zelení jsou rozdělení už dlouhodobě. Bývalý předseda Bursík, který vedl spory s Ondřejem Liškou, stranu opustil poté, co předloni neuspěl ve volbě předsedy a založil si vlastní stranu Liberální ekologickou stranu. Člen strany a zastupitel v Praze 2 Matěj Stropnický nyní na svém Facebooku sdílel fotku papírku na nástěnce hlavní kanceláře strany s úkolem „zkrotit vlastní členy – Stropnický a spol“. Předseda Liška rezignoval na post předsedy po neúspěšných volbách do europarlamentu a strana se chystá na volbu nového předsedy.
ČSSD
Sociální demokrat Jiří Dienstbier spoluzaložil frakci „Fungující ČSSD“, kde připomínají „vnitrostranický puč“ a vypjatost uvnitř strany. Jejich hlavním požadavkem je zavedení systému primárek uvnitř strany, v nichž by členové určovali pořadí kandidátů ve volbách. O víkendu se pak Ústřední výkonný výbor strany domluvil, že bude vnitrostranické referendum o volebních primárkách. Nedávno se ale při sestavování kandidátek členové strany dokonce žalovali u soudů, když se primátor Ostravy Kajnar nechtěl smířit s tím, že ho strana nedala na kandidátku. Zda to způsobí na podzim problémy právě v tomto městě (jak se to stalo kdysi ODS v Českých Budějovicích či v Liberci), uvidíme již brzy.
Piráti
Spory zmítají i Českou pirátskou stranou. Poté, co strana těsně neuspěla v evropských volbách, odešel z vedení předseda Ivan Bartoš. Podle Lidových novin kampaň a způsob jejího financování rozhádaly komunitu pirátů natolik, že dokonce padly výzvy k omezení přístupu Bartoše k účtu strany. Vedení strany chtělo jednat o proplacení faktury manažerovi kampaně, předseda Bartoš ji ale proplatil bez jednání předsednictva, což piráty rozložilo. Na jak dlouho, to se ukáže.
Příčiny stranickým rozbrojů
Jak je možné, že tolik politických stran a hnutí (Úsvit přímé demokracie v podstatě žádné členy nemá, takže by se musel sám rozložit Tomio Okamura) je nyní zmítáno vnitřními spory? Strany jsou ideově neukotvené. V hnutí ANO najdeme jak bývalé členy ODS, tak bývalé sociální demokraty. U Zelených jsou radikální levičáci, umírnění pragmatici i prostí ochránci přírody. Piráti jsou také ideovou směsí, kde část členů má blízko ke Svobodným – jejich bývalý předseda Kamil Horký dokonce k nim přešel.
Další část má zas blízko k Zeleným. Další příčinou je nedemokratičnost rozhodování. Kandidátky sestavují vrcholné orgány stran a prostí členové nemají šanci pořadí kandidátů ovlivnit. Pokud politické strany budou jen zájmovými nástroji svých šéfů a nebudou odrážet politické myšlenky svých členů, nemají dlouhodobou šanci uspět.
Nakonec jde také o peníze. Členové budou těžko dlouhodobě podporovat někoho, kdo si chce pomocí mandátu nahrabat a přestává hájit zájmy členů. Proto je volání po primárkách a pevnosti myšlenek pochopitelné.
