Po odchodu amerických vojáků z Iráku přestal brát Západ na problémy této země větší zřetel. Přitom se v ní schyluje k další dlouhé a velké válce, do níž mohou být zapleteny i další státy regionu. V konečném důsledku může konflikt ohrozit i Evropu. A to daleko více než boje na východě Ukrajině.
Proč je konflikt v Iráku pro Evropu a USA tak velmi důležitý? Jeho výsledkem může být upevnění radikálních islamistických sil v regionu a bezprostřední ohrožení starého kontinentu (vlnou uprchlíků a vznikem nepřátelských režimů), některých spojenců (Turecko) či demokratických vlád v oblasti (Izrael).
Ozbrojenci z radikální islamistické organizace Islámský stát v Iráku a Levantě, jež se hlásí k al-Ká’idě, totiž získali kontrolu nad severoiráckou provincií Ninive a předtím ovládli část provincie Anbár. Není náhodou, že tyto dva regiony zabírají prakticky celou hranici se Sýrií, jejíž část je už také pod kontrolou džihádistů. A ti nastolují na okupovaných územích ten vůbec nejtvrdší režim podle muslimského zákona šarí’a. Jedná se o muslimy, kteří vyznávají sunnitskou větev svého náboženství. A v tom je další problém.
Vláda v iráckém Bagdádu je převážně ší’itská stejně jako kabinet v íránském Teheránu a syrském Damašku. Konflikt mezi jednotlivými odnožemi islámu tak dosahuje nebývalých rozměrů. Problémem pro nás ale je, že na obou stranách tohoto konfliktu sílí radikálové, kteří nenávidí Západ, demokracii, Ameriku, NATO či Izrael.
Vyloučit proto v budoucnosti útoky na cíle v Evropě nelze. Jenže starý kontinent nemá prakticky žádné možnosti, jak do války v Sýrii a Iráku zasáhnout. To dokážou kvůli dostupné vojenské síle pouze Spojené státy. Jenže prezident Barack Obama již několikrát ukázal, že tímto způsobem rozhodně postupovat nehodlá. Přitom je jasné, že útoky dronů (bezpilotních letadel) blázny s kalašnikovem v ruce zastavit nemohou.
Navíc do situace v Iráku začal otevřeně zasahovat Írán, podle dostupných informací už i přímo vojensky. To je pro Západ další velké varování.
Nadto se USA dopustily obrovské chyby, když po intervenci do Iráku zcela rozpustily místní armádu a policii. Jenže nové složky utíkají z boje a dezertují. Právě to se stalo v posledních dnech v provincii Ninive. Bohužel stejný postup byl zvolen i v Afghánistánu, což může být pro jeho budoucnost zničující. Stejně se postupuje v Libyi.
Problémem Západu je tak dnes nejenom rostoucí síla islamistů v Africe, na Blízkém a Středním východě a v některých částech Asie, ale především to, že politická vůle je eliminovat je malá a vojenská schopnost to udělat bez Američanů prakticky vymizela.
Mnoha Čechům, stejně jako Němcům či Francouzům, se však zdá Irák dost daleko, a tak nebudou chtít nic řešit. To může být chybou pro budoucí generace žijící v Evropě.
