Pro mnohé pravicové voliče je program Strany svobodných občanů přijatelný a líbí se jim. Jen je někdy poněkud mimo realitu. Svobodní jednají, jako kdyby byli na světě sami. Přesto je jejich 5,24 procenta ve volbách do Evropského parlamentu a zisk jednoho mandátu úspěchem. Jen je otázkou, kam dál.
Svobodní jsou na rozdíl od jiných stran ve svých snahách prosadit některé věci lahodící konzervativním a pravicovým voličům, skutečně vytrvalí. Nedá se ale předpokládat, že by prosadili něco těmito radikálními způsoby. Když nemuseli myslet na kompromisy, tak voliči si je nakonec našli. Srážka s realitou ale bývá bolestná.
Pokud by se Strana svobodných občanů prosadila například i do sněmovny, mohla by se svoji nekooperativní politikou rychle narazit. Neznat slovo kompromis omezuje politické manévrování. I když to bolí a vede k neplnění slibů.
Svobodní mají před sebou ještě určitý vývoj, který může být pro ně příznivý. Pokud se nevzpamatuje ODS, mohou nabrat další voliče. Ale zatím je to v jejich případě většinou záležitost takzvané pražské kavárny. Svobodní musí do regionů, kde nebudou potkávat jen intelektuály toužící po lepším pravicovém světě. Jsou na to připraveni? Pokud ne, vrátí se do ghetta.
