Je to samozřejmě akt občanské odvahy. Otevřít tu modrou obálku s volebními lístky. Týden leží na kuchyňském stole, pak se člověk dá psychicky trochu dohromady a začte se do toho nadělení. Ale stojí to za to.
Předně člověk zjistí, že existují strany, o kterých sice nikdy v životě neslyšel, zato jsou tam kandidáti, o kterých toho zase slyšel už docela dost. Tak třeba Aktiv nezávislých občanů. Bodejť by se nějaký občan přiznal, že je závislý. Já jsem třeba závislý, klidně se k tomu přiznám, ale nemám na to pořád ještě žádný aktiv. Tedy na třetím místě Aktivu je Lukáš Kohout, občanský aktivista. Pokud by si někdo nevzpomínal, to je ten mladík, co si opatřil nějaká razítka a potom létal vládním letadlem po celém světě. Člověk jistě schopný, já bych si letadlo objednat neuměl.
Číslo pět, Vladimír Stehlík, „bývalý generální ředitel Poldi“. Bez komentáře. Snad už nechodí s pistolí, jak kdysi dělal v Poldovce. Na dvojce je ale Alexandr Martinec, „odborník na mezinárodní vztahy a teologii“. Chlapci je devětadvacet a už je takový odborník. No já taky studoval šest let teologii, vím o tom oboru houby, ale Alexandr se jistě vyzná. Škoda že další osobnost je až na šestnáctém místě. Mgr. Mário Alessandro de Bikavér, spisovatel, básník, filosof a trenér bojových sportů. To jméno už jsem někde slyšel.
Pak ještě sedmnáctka, pan Olšina. „Zedník, člen exekuční domobrany.“ Člověk se pořád učí, o některých profesích se dozvíme až při volbách. Exekuční domobranu jsem ale dosud neznal, to zní trochu jak z Ukrajiny. Pomalu se bojím vycházet na ulici.
Strana zelených nasadila taky těžké kalibry. Lucie Zachariášová se definuje jako „odbornice na rovnost žen a mužů“. Na to je samozřejmě potřeba odbornost, jinak by člověka nenapadlo, jak tu rovnost zrealizovat. To není jen tak, že si lidé budou rovní, to je potřeba podložit vědecky. Hana Gabrielová je zase „pěstitelka konopí, poradkyně v oblasti jeho zpracování a využití“. Tak to ještě s JXD v redakci odborně probereme, jestli je to na úrovni.
Název strany pana Petra Cibulky zabírá celou přední stranu volebního lístku, takže už se tam vešel jen lídr Petr Cibulka. Kdo ale lístek otočí, na dvojce je paní Jebavá, „učitelka anglického a francouzského jazyka a starověkého indického liturgického jazyka sánskrtu“.
Pak je tu ještě Hnutí sociálně slabých. V čele sociálně slabých je Ludvík Zifčák, prý spisovatel a novinář. Nějak si nevybavuji, že by kolega Zifčák toho moc napsal, ale to neva, nejde o kvantitu, že. Mladším ročníkům je nicméně třeba připomenout, co je kolega spisovatel a novinář zač. To je ten pán, co si za revoluce lehnul na Národní třídě a dělal, že je mrtvý a ještě že se jmenuje Martin Šmíd. Nebyl ani mrtvý, ani Šmíd, co ale čekat od estébáka. Takže komunisté pak našli skutečného Martina Šmída, který vystoupil v televizi a řekl, že mrtvý není. Jenže to už bylo pozdě, protože převrat se mezitím zdravým silám vymknul z rukou.
Mám ale pocit, že mi ještě dva kandidáti chybí. Ten chytrý chlapec, co je politolog a byl na všech záběrech z volebních štábů ODS. A pak ten druhý hoch, co pohladil Obamu. Bez nich to není úplné. Takhle ten demokratický kapitalismus nevybudujeme.
