Máme svátek, který připomíná konec nacistického panství nad Evropou. Skončila druhá světová válka. U nás se v době komunistického panství osvobození slavilo až 9. května, protože tak to slavili v SSSR. U nás byly dějiny o den zpožděné.
Protože Američané dodrželi dohody, zastavili se a Prahu osvobodila Rudá armáda. Předtím povstalcům pomohli vlasovci, jenže o tom se pak nesmělo desítky let mluvit, protože to byli zrádci.
Jako děti jsme celé roky četly záhadný transparent: „Vám poděkování a lásku vám.“ Někteří ho cynicky vykládali jako že poděkování Rusům a lásku Američanům. Jiní se tím nezabývali. V každém případě se osvobození Prahy stalo součástí komunistické mytologie, protože oni „přišli včas, jak vojska z dávných kronik“. Tatáž vojska předtím úmyslně nepřišla včas zachránit varšavské povstání, protože se to Stalinovi nehodilo. Podíl na vítězství nad nacismem SSSR nikdo neupírá, na širých pláních největší země světa Hitler přecenil své síly a krutá zima, jako by se chtěla vysmát jeho odvolávání se na prozřetelnost V podstatě způsobila, že válka byla pro Německo prohraná už na konci roku 1941, jen si toho Hitler nevšiml.
Sověti byli svým vítězstvím posilněni ve svém mesiášském smýšlení. Protože pomohli porazit Hitlera, má jim od té doby být všechno povolené. Třeba i to, že se chovají stejně, jako se choval Hitler. Vpadli do Maďarska, Československa, Afghánistánu, instalovali rakety na Kubě, podporovali palestinské teroristy. Kam noha Sověta vstoupila, tam se popravovalo, mučilo, kradlo, lhalo, instalovaly se loutkové vlády, nastala chudoba. Vlastní lidé byli izolováni od světa železnou oponou z elektrických drátů a samostřílů a hlídanou pohraničníky se psy. Bylo to snad proto, aby nepřítel nepronikl k nám? Ale kdepak.
Smyslem bylo, aby se vlastní lidé nemohli dostat ven.
I tohle všechno je dědictvím osvobození Evropy. Stalin pak vojáky, co poznali Evropu, nechával zavírat a posílat do táborů, protože viděli příliš mnoho.
Stejní jako Hitler
Stalinistický SSSR nebyl o nic lepší než nacistické Německo. V něčem byl horší, trval déle a zavraždil víc vlastních lidí a mnoho dalších po celém světě. Zdevastoval půl kontinentu tak, že jsme to dodnes nedali dohromady. Ekonomicky i morálně.
Všem obyčejným vojákům Rudé armády patří za jejich boj poděkování. Že se někdy chovali na obsazených územích sami způsobem, který byl – mírně řečeno – necivilizovaný, je dáno tím, odkud přišli a čím prošli. I to nás ale mělo varovat. Za třiadvacet let přišli znovu, aby nás zachránili před námi samými, aniž se je o to někdo – krom Vasila Biľaka a dalších vlastizrádců – prosil. Ještě dnes si tam obyvatelstvo myslí, že to bylo dobře.
To samé obyvatelstvo, co dnes podporuje cara Putina. Nejde jen o pány v Kremlu. Bohužel už nemůžeme věřit ani většině obyčejných ruských občanů. Jejich názory jsou pomatené a nebezpečné. Od roku 1968 už Rusku, ať si zrovna říká jakkoliv, nemůžeme důvěřovat. Vlastně ne od té doby, věřit jsme mu neměli už sto let předtím, ale bojujte si proti romantismu a mytologii. Takže, Rusové, děkujeme. Lásku nechtějte, na to jste nám příliš ublížili. A pokud možno, zůstaňte co nejdéle doma a zkuste odolat nutkání někoho osvobozovat, moc to stejně neumíte.
Těžko se to říká, ale chybí vám zkušenost hluboké porážky, která by vedla k vystřízlivění. Pokud ale budete postupovat takhle, dočkáte se. Jen těch nevinných lidí, co to odnesou, je nám líto.
