Roman Janoušek

Roman Janoušek Zdroj: Dan Materna / Mafra / Profimedia.cz

DUŠAN ŠRÁMEK: Nové odposlechy - příprava na další kolo politických procesů

Tak tu máme další várku odposlechů. Server lidovky.cz, který se stává jakýmsi neoficiálním zdrojem toho, co policie chce sdělit veřejnosti, ale zákon jí to zakazuje, nám tentokrát přinesl záznam z odposlechů zachycených u lobbisty Romana Janouška v pražské galerii Myšák.

Co z těch žvástů, které zachytily policejní štěnice, je možné brát vážně, a co patří do říše bajek? Nechť se každý zamyslí nad tím, co asi tak řekne do telefonu, případně někdy mezi známými někde u skleničky dobrého pití. Jak již řekl legendární kardinál Richelieu: „Dejte mi od někoho dvě slova, a já už z nich upletu oprátku.“

Zveřejňování úniků z trestních spisů se neustále halí do jakéhosi veřejného zájmu o informování veřejnosti. O aktérech zachycených v prostorových odposleších, o úrovni jejich debaty i tématech, si můžeme myslet cokoli. Jenom skutečný fantasta by v nich ale nalezl cokoli, co by odpovídalo skutkové podstatě nějakého trestného činu. Tedy pokud by dotyčný netrpěl zrovna fixní ideou vytvářet „odvážné právní konstrukce“, které vedou k trestnímu stíhání za něco, co ani z dálky nevypadá jako trestný čin. Dokonce se nám dostalo návodu, jak máme odposlechy číst. Budiž.

Nesmysly pro veřejnost

Korunou zveřejněných nových odposlechů je Janouškovo filozofování nad tím, jak spáchat „atentát“ na vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou. Opravdu si někdo vážně myslí, že by nějaký státní zástupce vpochodoval na pankráckou úřadovnu omotaný výbušninami a celé Vrchní státní zastupitelství vyhodil do vzduchu? Každý soudný člověk ví, že je to nesmysl. Z celého odposlechu zní podprahové poselství, že se „kmotři“ spikli, aby zlikvidovali nebojácnou a neúplatnou „českou Contiovou“, která měla rozčeřit stojaté vody pražského polosvěta.

Jenže celý dialog lze číst i jinak. Jako obavu, že zde nastupuje garnitura všehoschopných právních fanatiků, kteří se ve svém honu za dobrem nezastaví před ničím – ani před porušením zákona. A vývoj dal nakonec této spekulaci za pravdu.

To, že byl v případě Davida Ratha, který dozorovala právě Bradáčová, porušen zákon, konstatoval již Ústavní soud. Ostatně zajímavé by bylo určitě i to, kdybychom měli stejnou možnost poslechnout si, o čem si tak vyprávějí ti „hodní hoši“ v policejních uniformách a prokurátorských talárech. Třeba z toho, jak vehementně „přemlouvali“ bývalou vrchní státní zástupkyni v Olomouci Milenu Hojovcovou, aby uvolnila místo pro Iva Ištvana, až se z toho psychicky zhroutila a skončila v pracovní neschopnosti.

Máme se na co těšit

Trestní řád i zákon na ochranu osobních údajů říkají naprosto jasně, co je osobním údajem, a co lze či nelze zveřejnit z probíhajících trestních řízení. Zatímco obvinění podepisují diskutabilní poučení, v němž je jim zakazováno informovat o svém trestním řízení, ačkoli to evidentně koliduje s právem na obhajobu, na straně druhé se ti samí policisté a státní zástupci neštítí porušovat zákon tím, že tyto informace pouštějí do médií oni sami. Jak lze vůbec věřit nestrannosti a morální integritě takových zástupců represivních složek, když překračují své pravomoci, a chovají se tak stejně, ne – li hůře, než ti, které vyšetřují?

Zveřejnění současných odposlechů ale není samoúčelné. V dalších souvislostech, jako je například souběžné zveřejnění informací o tom, že policie už vyslýchá svědky k snahám o zabránění ve jmenování Bradáčové do její současné funkce, to vyznívá jako mediálně policejní příprava na další kolo politických procesů. Takže se máme na co těšit.